FEJETON: Nejsme nemocní, jen postižení

Také bych měl několik příspěvků do diskuze, ale vzhledem k tomu, že jsem strávil podstatnou část života v jednom nejmenovaném pivovaru, raději pomlčím. Důchodu jsem se ale dožil ve zdraví!

Tušila jsem, že to skončí u učitelek. Jsem také jednou z nich. Ach jo. :) mm

Myslím, že pokud člověk pracuje v nějakém oboru dlouho, musí ho to "postihnout", ať chce nebo nechce. Pracovala jsem ve firmě vyrábějící obklady. Dodnes, kdykoliv přijdu někam, kde se nějaké nacházejí, "kontroluju", jestli jsou správně položené, jestli mají vhodnou spárovačku.... Ale neříkám to už před ostatními, protože se mi vždycky smáli. :-)

Opět skvělý a hlavně humorný fejeton. Děkuju .

coby bývalá účetní jsem, čehokoliv bylo více, automaticky v mysli počítala :-O Naštěstí mě to přešlo, i když schody na rozhledny počítám do dneška a zbavit se toho nemůžu :) Známá je učitelka a vyprávěla, jak stála jednou u kasy v Lidlu a prodavačka něco "zvorala". Bobina vzala listek, mrkla na lístek a ukázala na ni prstem: "A máte to špatně!!" :-D

Již v seniorském věku mi známá, bývalá paní učitelka, překvapila větou " Máš u mne druhý, černý puntík, ještě jeden a již s tebou nikam nejedu."

Výstižně popsáno. Mám pár známých, které jsou bývalé učitelky a procházka s NW holemi okolo Boleváku se pozná podle hlášek "zvedáš moc ty hůlky" nebo "hůlky moc klapají, proč nemáš gumové ochrany". Po dvou hodinách si říkám - už nikdy. Ale pak zase podlehnu a jdu s bývalými učitelkami. A teď s nimi chodím na kurz práce s wikipedií. Jsou hodné, ale neustále mají pocit, že musí něco nebo někoho řídit. A většinou jsou to vdovy. Jen jedna má manžela, ale ten zase ztratil sluch.

Ještě poznámka mimo téma. Moje postižení je, že v dnešní době se nezdavime, když se potkáme. Nejlepší je, když jde rodinka, rodiče nepozdravi a ten mrňousek řekne "dobrý den"... Ale co"je demokracie ":-)

Dobře napsané, postižení zaměstnáním se týká téměř všech, až na ty, kterým jdou ručičky dozadu a práce se štítí. Jsou ale ochuzeni o vzpomínky.

Dobrý den, 40 let jsem dělala na poště v turnusovém provozu,noční ,svátky,neděle,Práce byla těžká,náročná,ale na druhou stranu mě hodně bavila.Uteko to jako voda,provoz nám v roce 2007 zrušili,já odešla do penze (předčasné),bylo mi to líto.A dnes když vidím a slyším co se kolem pošty děje,popadá mě vztek, neslušná slova.Na druhou stranu jsem ráda,že už nemusím být součástí této akce.Přeji všem pošťákům,kteří toto přežijí hodně trpělivosti,a hlavně štěstí,aby práci zvládli bez úhony na zdraví a vyhoření.