Věra (64): O Velikonocích odešel můj muž, zemřel u své milenky

Paní Radlická, s :-) Vám odpovídám "Já vím! :-)", to mě naučil ŽIVOT. Čím těžší zkoušky, že jich bylo a stále je, o to snadnější je vidět řešení.

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná.) Ztroskotanci, kteří neví, co je to, stát na vlastních nohou a umět žít svůj vlastní život. Já jsem bez anonymity na sebe vykecala kde co a co z toho mám. Buď se v očích čtenářek/řů lituji, nebo chlubím a jsem "Jájínek". S jinými weby nemám zkušenost, tento mi úplně stačí, ale krom mých prvních 25 let, je pro mě výbornou školou života. Mohu si dovolit jet paralelně s íčkem na "svém prkně" a dobře vím, že co nemohu změnit, tomu nevěnuji pozornost, neboť se mě to netýká. Je to takové moje malé sobectví, které nemůže nikomu ublížit, ale může pomoci ♥♥♥

Přinejmenším jsou tyto články podivné a tento způsob sdílení osudu se opakuje např. v časopisech pro ženy, tak trochu výchovné, varovné, k zamyšlení. Někde žádají i o názor odborníka.

To, že některé osudy lidí zde popsané, nám připadají jako někde opsané, tak to je způsobeno tím, že se v populaci jen s obměnami skutečně opakují. Problém je ale v tom, že je vždy rada těžká, protože se snaží radit ti, kteří, když si to přiznají, si nedovedou poradit ani sami se sebou. A ač jsou si ty příběhy podobné jako vejce vejci, tak samotní lidé mají v sobě tolik proměnných ve svých životech, povahách a způsobech stavění se k problémům, že neexistuje žádné univerzální řešení. Vždyť se sami během života měníme a tedy i různě reagujeme. Často se stane, že teprve v životě dojdeme například k poznání, že jsme svým rodičům křivdili. A to teprve, když nás osud jen malinko taky skřípnul, tak je poprosíme za odpuštění, že jsme teprve pochopili, jak to oni měli těžké. A tak to platí i v partnerských vztazích. Základ je v tom, pořád spolu komunikovat, říkat si i nepopulární věci a nebát se bouřek - ty vždy vyčistí ovzduší, atd. . . . . . Ztráta člověka je vždy těžká a musí přebolet - nikdo to za nás neudělá. Já rozchod - rozvod považuji za "malou smrt", ale každý jsme jiný, atd. . . . . .

Ilono, podezříváš nás, že přetahujeme tyto příběhy z jiných médií? Četla jsi někde jinde stejný článek nebo máš jen pocit? Nebo si potřebuješ rýpnout? Nikdy jsme žádný článek od nikud nekopírovali! Ano, jsou lidé, kteří z nějakých důvodů chtějí sdělit svůj příběh, osud, svěřit se s trápením, vypsat se s problému... Ale chtějí zůstat v anonymitě a my to respektujeme. Své přběhy nám píší mailem, přibývá jich, a nás těší, že našemu potálu, kde hledají radu, pochopení, útěchu, důvěřují.

Tak to má tedy moc blbý, ta pisatelka, jejíž adresu má redakce k dispozici, ale neříkejte jí to, moc by jí to nepomohlo. Sotva najdu nějaká slova útěchy pro milenku i bývalou manželku. Ale přesto se o to pokusím. Pro manželku jen to, že by jí její věrný muž určitě umřel také, že určitě nebylo příčinou jeho smrti to, že na něm rajtovala jiná - mladší a štíhlejší, ba bylo by to právě naopak. Tak si nemá nic vyčítat, že se manželovi více nevěnovala - podlehl by její hmotnosti asi daleko dříve. A pro milenku bych tu měl to, že v nejlepším se má přestat a že to si určitě myslel i ten její milenec. Umřít pod mladou milenkou je krásná smrt, tedy určitě lepší, než pod 100 let starou borovicí jako to občas potká nepozorného dřevorubce.

Tak tohle je hodně silný příběh, třebaže podobných je jistě víc. Nevím, jestli by tu někdo napsal, že je to vina jen toho muže, že byl nezodpovědný a neměl se zamilovat tak, aby opustil svou zákonnou manželku. Plně souhlasím, ale viděl bych to složitější: on je z rodu těch chlapů, kteří toho moc nenamluví, ale jdou a udělají, ve vztazích jsou někdy bezelstní, černobílí; pro jeho milenku byl atraktivní, ženy přitahují úspěch, peníze nebo vzhled a je to tak biologicky normální. Akorát, že oba neměli potřebné zábrany. No a pak jeho vlastní žena, Věra, neměla byste si dávat největší vinu, jistě jste se mohla dělat atraktivnější a být v něčem aktivnější, ale kdoví, zda by to pomohlo. Pokud můžete, neželte toho, co se stalo, stejně se to už nezmění. Ve vašem věku je to mezi muži hodně přebrané a musíte si dávat pozor, abyste se nescukla s nějakým lenochem nebo lemplem. Ale i v tomto věku jsou muži, s nimiž by se dalo dobře žít. Ne třeba v jediné domácnosti, nejlíp, když každý bydlí sám a jen se 2x v týdnu navštíví a o víkendu si udělají nějakou společnou akci směr restaurace, hrad nebo postel.

Připomenulo mi to muj zážitek, který me spise pobavil, na velikonoce jsem byla čerstve rozvedená a zazvonil u mne tchán, ze umřela tchyně, jestli nevím, u které milenky se nachází můj ex, aby mu to mohl dat vědět.

Buďte ráda,že máte své jisté,co vám manžel nechal před odchodem. Nemá cenu s odstupem přemítat,kde se stala chyba. Zkrátka ta dotyčná milenka se mu začala zdát milejší,krásnější,hlavně neokoukaná a ještě mu ji kdekdo záviděl.Nevím,proč byste měla na pohřbu plakat,jeho příbuzní nebyli padlí na hlavu a jistě si o něm mysleli své a vás možná litovali a chápali to. Uplyniula dost dlouhá doba od těch událostí, tak si to jen připomeňte, ale žijte si svůj nový život dál.

A hezkou, o sebe dbající ženu, navíc hodnou , a která se starala o muže i děti atd. atd., nikdy žádný manžel neopustil? A opačně? Pracovitého solidu, který navíc dobře vypadá, nikdy neopustila manželka? Je to celé složitější ...