O seniorské spokojenosti

Děkuji všem čtenářům za přečtení i za vaše moudré příspěvky, hodně zdraví a pěkné jaro :-)

Paní Kobylková, proč tolik nedůvěry ve spokojenost seniorů? My jsme také dva,hodně věcí děláme spolu, jiné zase každý sám. Podobně jako paní Lenka K.

Pro pí.Sl.Kobylkovou: Mám manžela, sice něco děláme spolu,ale každý z nás má také svoje záliby. Ani by mě nebavilo furt být s mužem,musím mít i svoji volnost. To je to heslo - žít a nechat žít. Manžel si jde zajezdit na kole,já na inlajnech, na houby jdeme společně....atd.

My jsme dva. Navíc mám maminku, které bude za pár týdnů 93 let. Samozřejmě, tak úplně si dělat co chci nemůžu, hlavně kvůli mamce , třeba někam odjet daleko nebo dokonce na víc dní. Ale jsem ráda, že je to tak, jak to je ... Chodila jsem celý život ráda do práce, teď jsem ráda v důchodě, v každém období života jsou nějaké starosti a taky radosti - a ty je důležité vidět ... Kdo je sám, má starosti a radosti, řekla bych, jaksi opačně - může si opravdu dělat co chce - vstávat v deset, nemusí vařit :-), může odjet třeba do Tramtárie, no ale starosti má, např., jestli na tu Tramtárii má ... Je moc dobře, když je každý spokojený se stavem věcí, dokonce si to pochvaluje, a nad starostmi se, pokud možno, trochu povznáší ...

Ano, dobře se poslouchá to, že si můžete dělat v důchodě, to, co chcete jen vy, ale to proto, že zřejmě jste samy(i), většinou jde o ženy. Nevěřím, raději byste byli dva a nemohly byste si tak úplně dělat to, co chcete jen vy. Alibismus. Koloběžky, túry, zahrady červánky...fajn, ale dva.

Jsem věčný optimista, baví mě život, výlety do přírody, práce na zahrádce, kočky a hlavně chvilky s vnoučaty. Na světě je krásně, škoda, že všichni to tak nemůžou mít.

Lidé v produktivním věku můžou namítnout, že oni za současnou situaci rovněž nemůžou, takže proč by měli platit, že?

Stejně jako většině komentujících tento moc hezký článek, tak u mě zabodoval také. Férové jednání by mělo být všude, jenže bohužel není tomu tak. S neférovostí se snad setkáváme denně. Jako důchodce jsem se svým dosavadním životem spokojená, dělám to co můžu a chci, co mě baví a už prakticky nic nemusím, ale můžu. Jsem ráda, že slyším, vidím, pohybuji se a díky lékům zvládám i své nemoci. Vím že někteří jsou na tom mnohem hůře a bohužel i mladší než jsem já. Takže si vážím každého dne.

Naprostý souhlas. Za současný vývoj společnosti důchodci nemohou. je celosvětová krize. O životě v důchodu jsem už napsal několik glos a zde i zveřejnil. Na důchodu se mi líbí určitá svoboda svého konání. Mám něco našetřeno, finance mne netrápí, spíš zdravotní stav. Všem přeji mír radost a uspokojení ze své přiměřené aktivity.

Nikdy Vesmír člověku nenaloží víc, než kolik je schopen unést, a že mi tedy nakládal. Dnes jsem s ním v pohodě, už mi nakládá jen tolik, kolik si nechám líbit. Umět se radovat ze života je základ trvalého štěstí. Být spokojenou seniorkou je pro mě snadné, protože vím, že to mám za odměnu. Žádná iluze!