Martina (58): Ztratila jsem dlouholeté přátele, už si nemáme co říct. Mohou za to hlavně sociální sítě

Je to tak smutné....Zničit si přátelství jen kvůli nějakým jiným názorům na v podstatě zcela pofidérní problémy. Co je komu dnes platné,jestli se dal očkovat jednou,pětkrát nebo vůbec? Covid přišel a odešel a je vše,co se probíralo v médiich, s odstupem viděno jako nicotné. Totéž jsou a budou názory na prezidenta.Kdyby kohokoliv zvolili nějací poslanci, jako tomu bylo před lety, tak co bychom asi dělali ? Taky bychom hledali kdejaký chlup na něm a vedli kecy o blbostech ?? Ať se pán ukáže,co umí,kdo za ním stojí a kam nás povede. Totéž s válkou na Ukr. Jestlipak se lidi do krve brali za Vietnamce,když na ně házeli USA letadla napalm ??? Nebo co Sarajevo, Sýrie, Jemen .... jen tak namátkou jmenuji a připomínám. Takhle je to s kdečím. My sami nejsme už vůbec svobodní,jsme namotaní do sítí nadnárodních zájmů. Můžeme se tak leda hádat do krve s nejlepšími přáteli a ani jeden z nás ,s výjimkami, si nevidí dál,než na špičku vlastního nosu ! Jo a ty žvásty o tom jak nás rozděluje to,či ono,ten či onen - vždy byla společnost rozdělená,jen si to nechceme připomínat.

Od školních let jsem měla kamarádku Anne z Estonska, bydlela v Tartu. Psaly jsme si, posílaly balíčky. Toto přátelství bylo velmi vzácné a vřelé. Pak jsem se přestěhovala do Ostravy, měla svoji rodinu a na dopisování nebylo čas. V dnešní uspěchané době se každý zavírá doma, má svůj život a přátelství je jen někde vzadu a to je velká škoda...

Mám podobné zkušenosti. Pokud život plyne pokojně, nejsou mezi lidmi nějaké větší neshody. Minulé dva roky ale vše změnily, Covid, volby, válka, politika. nejraději se proto scházím jen individuálně s přítelem, či s přítelkyní. Je to daleko lepší a klidnější.

Příběh je velmi reálný , Máme stejný problém, který teď graduje s prezidentskou volbou, ruskou válkou na Ukrajině. Svět je skutečně s přispěním sociálních sítí rozdělen. Nedokážu se tvářit, že nám mezi letitými přáteli nevadí prorusky smýšlející chcimírové. Vše co jsme utužovali 30 let je pryč. I díky sociálním sítím. Kouzlo není v tom zrušit registraci, kostky byly vrženy

Máte pravdu. Mám kamarádku, s kterou se kamarádím od 5 let. Každá jsme jiná, ale pořád se scházíme. Život nás obou nebyl vždy růžový, ale pomohly jsme si. Teď jsme již staré báby, je nám 78 let. Sice se scházíme, ale také si přestáváme rozumět. O politice jsme si zakázaly mluvit, máme odlišné názory. Nevím jestli je to stářím, ale spíše dobou. Vždyť v TV, na kterou jsme odkázány, není slyšet nic jiného než zprávy plné války, pesimistických úvah a katastrof. Shodneme se ale na tom, že jsme rády, že jsme staré a nového pojetí světa se naštěstí nedožijeme.

Hezky napsané. Myslím, že to odcizení je dané především tím, že všichni si tvoříte své názory na netu a při osobním setkání pak místo snahy obohatit se o informace a názory skutečných přátel primárně bojujete za svou přinesenu domnělou pravdu. Přitom za predpokladu, že jste všichni podobně inteligentní a vzdělání, tu pravdu máte statisticky tak v polovině případů každý z vás :-) I paní autorka příspěvku útrpně nechá svou kamarádku vykecat a "nechápe", místo aby se snažila něco nového k zamyšlení si z té diskuse odnést.

Ani já se nehádám o tématech, které neovlivním. Co se týče politiky - tam se dovíme tolik, kolik politici uznají za vhodné. Skutečná fakta a souvislosti nám na štěstí zůstávají utajena, jinak bychom byli politiky ještě více zklamaní. A hádat se kvůli tomu s kamarády? Proč asi???

Co s přáteli, s tím už se člověk nějak vyrovná, když to přestane fungovat, horší je, když se něco podobného stane s vlastními dospělými dětmi. To už se nedá jen tak nechat být. Člověk musí přemýšlet, kde udělal chybu, a když na to nepřijde, tak se těch dětí zeptat, jenže pouze v případě, kdy je naděje na nějaké zlepšení, kdy je předpoklad k nějakému řešení. Tak být na Vašem místě, milá paní, řeknu si , že se zase tolik nestalo, nejspíš se to stát muselo, mnohé indicie už jste určitě zaznamenala dávno předtím, jenže jste jim nevěnovala pozornost, a pak přišlo , co přijít muselo, protože to dostalo prostor. Tak se prostě bez takových přátel celkem dobře obejdete.

Většinu kamarádek mám ze zdravotnictví , tak na nemoci a očkování máme stejný názor. S politikou to je jiné , to se někdy neshodneme, ale hádat se, dokonce se přestat scházet, to si nedovedu představit. Volba prezidenta taky bylo naše téma - např. jedna se chystala volit senátora Fišera, některé z přítomných , včetně mne, "padaly pod stůl " - nakonec jsme se tomu všemu moc nasmály ... Přátelství je přece víc než nějaký prezident :-) - Autorka článku snad najde kamarádky nové nebo , možná , ty staré přijdou k rozumu ...

Pokud jde o mě, potřebu jistoty musím vnímat hlavně u sebe. Kolik lidí už hořekovalo nad ztrátou jistoty ztracením přátelství, proč asi? Podle mě, "Kde nic není, ani smrt nebere.".