Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Nedělní sen

6. 3. 2023

Nedělní ráno. To je slastný pocit, protáhnout se v postýlce, pomyšlení, že si mohu vstát, kdy chci, prožívat příjemné chvíle po procitnutí. Anebo se zamyslet nad snem, který mi utkvěl v hlavě. Sny, toť jsou záhady. Ani odborníci je neumí vysvětlit. Pokud to jsou milé sny, proč ne, ať se nám zdají.

Můj příběh sny

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 6.3.2023 13:51

Soni v mém případě snad není noci, kdybych neměla nějaký ten sen. A jsou opravdu různorodé. Jedno se vracím do svého mládí, jindy s ocitnu ve své minulé práci a odporuji svému šéfovi, jindy se ve snu objeví Ti, co už mezi námi nejsou, jindy jsou to sny přímo fantazijní jako je běhání po lese se stavební míchačkou. A jsou také takové, kdy jsem někde ve výšce v oblacích a přemýšlím jak se dostat dolů kde vidím jen vodu, bláto apod. Tvůj sen byl takový normální, ze Tvého skutečného dosavadního života.

Miloslava Richterová 6.3.2023 12:16

Prima čtení ke kávičce, nejdříve mne rozesmála p. Soňa svým pěkným článkem, pak p. Eva svou akcí na poště :-) děkuji. Moje známá ráda vzpomíná, jak v zimě při roznášení pošty, často ve sněhu přes pole, tu dostala jitrnici, tam něco ostřejšího pro zahřátí, pak už jen čaj a popovídat, aby to vůbec roznesla :-)

Hana Rypáčková 6.3.2023 11:33

Evo, to koukám.Soňo, jsi dobrá, že si to pamatuješ... Já jsem rušila SIPO a to byky obstrukce...Teď tam už ani nepáchnu. Přeplatky půjdou na účet a případný nedoplatek na byt elektronicky. Za mailem zprávu chtěli 5 Kč. Film Pošťák zvoní dvakrát se mi vybavil...

Soňa Prachfeldová 6.3.2023 11:06

Evko, tys mě rozesmála, jak jsi vyzrála na poštovní úřednici , jak maskovaný bankovní lupič. Jsi číslo.

Eva Mužíková 6.3.2023 10:55

Ach jo, ty sny. Já bych mohla vydat knihu. V pátek jsem "vyzrála" na paní za přepážkou na poště. Kamarádka mne poprosila abych jí vyzvedla peníze na poukázku. Vím že to ani s OP nelze, ale proč to nezkusit. Ona jí dokonce podepsala doma. Před přepážkou jsem si nasadila brýle a roušku!!! Paní mne upozornila že podpis se musí dělat až na poště.... Tak jsem tam jméno zkomolila a bylo to. Penízky mi na OP kamarádky vydala.... Hezké čtení Soni.

Alena Tollarová 6.3.2023 10:30

Soni, to je dobře, že jsi se o svůj sen podělila :) Na poštu často nechodím, ale zrovna minulý týden jsem si tam šla pro penízky od VZP. A už když jsem stoupala po schodech do patra i pak, když jsem s číslem v ruce seděla a čekala, až mě zavolá neosobní přepážka, vzpomínala jsem na časy minulé. Chodila jsem z práce ráno pro poštu a odpoledne s poštou. Za přepážkami i před nimi to většinou vřelo srdečností. To vše při razítkování, rozdělování dopisů a poštovních poukázek do přihrádek. Na mince bylo takové "udělátko", kam se vkládaly podle hodnot a pak se balily do rulíček ... a nezapomenutelná paní Černá se snad pořád smála. Dneska jít na poštu je spíš za trest.

Naděžda Špásová 6.3.2023 10:14

Teda Soni, teď jsem se pobavila podruhé, poprvé to bylo včera v devět hodin ráno, když jsi mě vytáhla z postele. My se do toho Světce musíme zajet podívat, taky jsem si připomněla jak to vypadalo u nás na poště, když jsem tam chodila volat do práce. Boxer nemusí být špatný, ale čivava je moje srdcovka. Přeji ti krásný den a další legrační snění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Moje sny

Nevím jak vy, ale já se do postele každý večer těším a většinou usínám tak rychle, že ani nedokoukám to, na co jsem se v televizi chtěla před spaním podívat. V noci, když se vzbudím, pak tu televizi po paměti vypnu, jenom se otočím na druhý bok a spím dál. A většinou se mi zdají sny.

Dana Straková

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce

Vzpomínka na prázdniny před padesáti lety: Nejkrásnější záchod

Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě sledovat, jak tatínek letí po cestě k našemu domu, rozepíná si svršky a utírá zpocené čelo.

Zuzana Zajícová

Jak jsme s úsměvem zatočili s úklidem

"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše vystěhovali," přišel nám oznámit pracovník oddělní správy objektu.

Jana Vargová