FOTO: Z archivu Taťany Veselé

Místo mého srdce: Jeníšův Újezd

28. 2. 2023

Začnu trochu netradičně. Mívám, asi jako každá žena, občas potřebu zeštíhlit šatník. Prvním výběrovým kolem neprojde oblečení, které už není „in“. V mém pojetí „in“ znamená – zda mi stále JE. Zda někde neškrtí, netáhne, nepne.

Místo mého srdce 2023 Můj příběh rodina

Autor: Taťana Veselá

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olina Pavlů 20.4.2023 13:19

Ahoj Táňo, moc krásně jsi to napsala, úplně jsi mi připomněla jaké jsme měly krásné dětsví v Jeníšáku. Čím jsem starší, tím častěji na vás všechny vzpomínám. Měj se hezky

Taťana Veselá 8.4.2023 19:13

Děkuji ❤

Marie Magdalena Klosová 5.4.2023 22:59

Krásné vzpomínání, krásně napsané.mm

Eva Mužíková 4.3.2023 22:38

Taťano, s dovolením napíši, že TO NEMÁ CHYBU.... ráda si zase něco od vás přečtu.

Taťana Veselá 3.3.2023 16:51

Dobrý den, děkuji vám všem za milé komentáře, obávala jsem se, že to nebude nikoho zajímat... Soni, tak jsme chodili na haldy vybírat uhlí :-) a děkuji za pochvalu pro rodiče, také mě napadlo, že tatínek vlastně, ač horník, na slávu se oděl do obleku.

Ludmila Černá 2.3.2023 20:47

Je to jak kdybyste popisovala moje dětství. Sice jsem bydlela na podstatně menší vesnici na druhém konci republiky, ale dík vám jsem si hezky zavzpomínala. Díky.

Martina Růžičková 2.3.2023 19:07

Vaše poutavé vyprávění o dětství se mi moc hezky četlo. :-)

Dana Puchalská 2.3.2023 06:37

Děkuju za krásné vyprávění. A při čtení jsem si vzpomněla na to,že i my jsme mívali doma ona nakládaná vejce . Ani mně se nechtělo je z té veliké zavařovací láhve lovit. I když jsem se narodila v Praze,taky jsem zažila zabijačku a myslím že mi žádnou újmu na zdraví nezpůsobila.

Alena Velková 28.2.2023 22:20

Zdá se, že máme mnohdy podobné vzpomínky...bylo to pro nás krásně bezstarostné dětství, i když rodiče to tak jednoduché neměli, doba nebyla lehká...ale krásná vzpomínka...i na to, jak jsem vypadala spíš jako kluk :-))

Miloslava Richterová 28.2.2023 15:42

Díky moc za prima vzpomínky, i když nejsem z hornické oblasti a místo máslem mazali jsme chleba sádlem, vzpomínám hodně podobně, na roznášky po sousedech i na ten Menuet. Příhoda s holičem super :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Rozvod

To ty jsi se rozhod´ jako muž a pravý chlap….a řekl jsi ROZVOD. Takhle začíná jeden šanson Hany…

Michaela Přibová

Vánoce, vánoce přicházejí

A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také bych měla něco upéct a pořádně vygruntovat byt.

Soňa Prachfeldová

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková

Radka (74 let): Manžel trvá na tradicích, já bych raději cestovala

Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já mám pocit, že nám život protéká mezi prsty a chtěla bych něco vidět, zažít. Místo toho, abych se na svátky těšila, jsem naštvaná už od listopadu.

Redakce

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová