Příběhy starých fotografií: Železná vrátka do mého dětství

Moc příjemné počtení.

Na dvoře penzionu Josef jsme se spolužákem Lubošem, který v domě bydlel, pinkali tenis o vrata jejich garáže. Ten obchvat, nebo spíš průtah, měl vést někdy od závor u nádraží směrem k nám nezastavěnou prolukou s garážemi a pokračovat nad druhé, resp. třetí závory u rozcestí na Vojtanov a Aš, takže do Aše by se doprava vyhnula dvěma závorám... jak na Vojtanov nemám tušení.

Ráda čtu životopisné knihy a vzpomínky. Připomínám si tím své vlastní a někdy jsem z toho smutná, že ten život tak rychle uběhl. Dívám se na týdeníky staré 50 let a i z nich to na mě padá.

Hezké a zajímavé. Čtu obchvat v Americké? Tam jsem se hodně toulala z penzionu Josef. Musím se tam zase vypravit....

Napsal jste to moc hezky a připomněl jste mi, jak jsem v mládí v úžasu sledovala číšníky, kteří roznášeli jídlo na těch velkých platech a nikdy jsem nechápala, jak to dokážou :-)

Milé vzpomínky. Děkuju.

Vaše vzpomínkové vyprávění se mi moc líbí.

Děkuji za komenty, jsem rád, že vás návrat do mého dětství zaujal a dočetli jste povídání až do konce (nebo snad ne??) a hodně z vás si připomnělo pobyt v mém rodném městě, na něž máte taky hezké vzpomínky. K Františkovým Lázním se hrdě hlásím celý život a zároveň jsem rád, že současníci o ně pečují tak, že neustále vzkvétá, takže se tam rádi vracíte stejně jako já, byť na místě našeho domku je už jen travnatý pozemek...

Děkuji za hezké vzpomínání. Tyto lázně jsem navštívila dvakrát, líbilo se mi tam, hlavně procházky po okolí, myslím, že buran jsem nebyla.

Hezké dojemné. Tak trochu je mi smutno, že vám zůstala alespoň ta vrátka, mně bohužel vůbec nic. Naše víska padla za oběť těžbě uhlí a nemám se kam vracet fyzicky, jen ve vzpomínkách :-( avšak zaplať pánbu za ně...