O hromadění aneb hromaďte, hromaďte, na množství nehleďte…
FOTO: Grap – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

O hromadění aneb hromaďte, hromaďte, na množství nehleďte…

17. 2. 2023

Jsem alergická na hromadění veškerého druhu. Řekla bych, že jsem snad takový „antihromadič“. Zdá se mi, že něco nepotřebuji – a šup s tím do koše či rovnou popelnice.

Zkrátka, nesnáším kolem sebe hromady neuklizených věcí (mohou být ovšem i uklizené, ale tak, že do skříní už pro jejich počet nic dalšího nenarvete).

Je fakt, že někdy se mi stává, že něco vyhodím, co jsem třeba hodně dlouho nepotřebovala a ejhle: hned následující den se ukáže, že zrovínka teď by se mi to hodilo a já si začnu rvát vlasy (známe to možná skoro všichni). Během svého života jsem musela konstatovat, že je to téměř jakési nepsané, zvláštní pravidlo. Pokud se toto stane v horizontu několika dní, jsem schopna letět prohrabávat popelnice, zda se tam onen kýžený, mnou původně zavržený předmět snad ještě nenachází. Jednou se mi podařilo dokonce vyhodit při úklidu pokladničku jedné z dcer v podobě jakési krabičky, a to i s nějakými drobnými. Přinesla mi ji sousedka s velkým otazníkem v očích a pravila: „Vy máte asi dost peněz, když je vyhazujete, co…“

Hromadění čehokoliv je prý porucha (zjištěno a diagnostikováno zcela nedávno). Úchylka byla diagnostikována poprvé v 60.letech minulého století  a nazvána Diogenův syndrom. Ovšem Diogenes v tom byl zcela nevinně. Jak známo, byl  řeckým myslitelem a přebýval v sudu (údajně). On ovšem žádné předměty nehromadil, jelikož by se mu pochopitelně do sudu nevešly. Proto je tento název dnes považován za chybný. Zato jsme byli odborníky seznámeni s lepšími popisy, např. „Syndromem zaneřáděného domu, syndromem stařecké zanedbanosti, stařeckého zhroucení, Pljuškinovovým syndromem (po postavě z Gogolova románu Mrtvé duše), zavalením smetím, kompulzivním hromaděním, syndromem křečkování odpadků apod.“

Stařecké zhroucení z nadměrného hromadění mi ovšem začalo hrozit v době nejvyššího kovidu a projevovalo se mým původně nenáviděným syndromem křečkování - v mém případě potravin pro případ, kdybychom všichni v rodině onemocněli a neměl kdo jít nakoupit. Jednou k tomu dokonce došlo a já pak hrdinně a s radostí rozdávala ze svých zásob.

Jedna má známá šla dokonce tak daleko, že se hromadění nedokázala zbavit a křečkuje dosud (kovid-nekovid), zavařuje jak zběsilá vše, co jí přijde pod ruku, takže začíná být zdrojem legrace ostatních v tom smyslu, že panelák, kde žije, se prý už povážlivě naklání na onu stranu, kde se nachází její špajzka…

A tak doufám, že mi to nezůstalo a náš panelák tudíž nebude připomínat šikmou věž v Pise.  :-))

bydlení Můj příběh psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiřina Pelechová
Od odchodu do důchodu, jsem věčná uklízečka. Ne, že bych před tím měla nepořádek, ale teď mám hromady času a nemusím myslet na to, že v xxx hodin musím do práce. Třídím, vynáším do kontejnerů, dávám inzeráty, prohlížím byt, a to, co nepoužívám, pryč s tím. Už vlastně nemám nic, čeho bych se chtěla zbavit. I když věci na prodej mám pořád, ale v krabicích od banánů- už jen dvě. Mám z toho dobrý pocit.
Jana Tulejová
Zažila jsem několik takových sběračů, tam to byla normální úchylka. Znala jsem paní, která měla byt zavalený bordelem /pardon/ od chodby, po koupelnu. Abyste se dostali do kuchyně, museli jste se bokem prodrat hromadami krabic, novin, hader, páchnoucích konzerv, špinavého prádla. Nemohla se koupat, protože koupelna byla plná po strop. Chodila jsem k ní jednou za rok 10 let a vždycky mi řekla, že se stěhuje, tak to chystá. Sousedi nešťastní, jenže řádně platila nájem, neměli na ni páky. Také jsem znala husitského faráře, který takto žil s manželkou v páchnoucím bytě plném popelnicového svinčíku. Aby se u něho mohla udělat rekonstrukce plynového rozvodu, sousedi objednali kontejner a celý ho sami zaplnili. Po půl roce to bylo stejné.
Věra Ježková
Nehromadím, nemám kde. A ani to nemám v povaze. Také se mi samozřejmě stává, že začnu nějakou věc potřebovat brzy nato, co jsem ji vyhodila. Stará paní, po které mám byt, hromadila krabice. Tolik pohromadě jsem jich neviděla snad ani v obchodě s obuví. :-)
Dana Puchalská
Ano, sběrači a hromadiči jsou dílo. Znám jich několik. Tam projít bytem je vyložené peklo. Ovšem,oni to nechápou a tam je každá rada těžká. Například - 2 televize,ale funguje jen jedna. Starý koberec samá díra,ale jednou se určitě hodit bude ...
Daniela Řeřichová
Hezká glosa, díky. Nám se nashromáždilo za život tisíce knih a také mnoho dárečků od dětiček, od vnoučátek, od kamarádů...Nerudovská Kam s tím je stále aktuální. :-)
Blanka Lazarová
Pěkný článek. Znám takové sběratele také. Nedovedu si ale představit, že se tam dá uklidit. Mě rozčiluje jen to, když mám utřít prach na parapetu, kde mám několik věcí. A to nejsem " žádnej okresní hygienik ", dalo by se říct, že uklízení nesnáším. Ale pořádek mám ráda. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.