Monika Vojkůvka: Jóga není o výkonu ani o soutěživosti. Proto je vhodná pro každého, bez ohledu na věk

Milý Jene, jsi úplně vedle. Trochu mi to připomíná: "Ženské nejsou na nic, pravil jistý panic". Prvním stupněm jógy jsou dechová cvičení, ta může dělat i "živá mrtvola". Druhý stupeň je cvičení těla, aby se dosáhlo vyššího věku, kdy bude možné zmoudřet "V zdravém těle zdravý duch". Cvičit se dá i v pozici mrtvoly, naučit se soustředit do sebe. Třetí stupeň je už meditace, to už je na nás moc, asi bychom museli odjet do Himálaje do kláštera. Tak se šermíři nevymlouvej! Podívej se na nový film Tři mušketýři, kde je D´Artagnan černoch a taky si nestěžuje.

Jóga rozhodně není pro každého. S pokročilou artrózou a uvolněnou páteří si ji dovolit vůbec nemohu. Ale nic proti ní nemám, je velmi prospěšná pro toho, kdo ji zvládne. Já si tělo v mládí zhuntoval závodním šermem.

Líbí se mi příspěvek Karla. Vše co nám má přijít do života, přijde v pravý čas, aniž bychom to vědomě ovlivňovali. Na kurz jógy jsem chodila někdy před šesti lety a stejně to bylo o tři roky dřív než to mělo přijít a jelikož ještě k tomu jsem introvert, cvičení ve skupině nepřineslo kýžené ovoce. Dýchat nosem jsem se naučila až po pneumonii, abych si dala do pořádku plíce pomocí Wim Hof dýchání s Terezkou Kramerovou. Tyto dvě disciplíny jsou výborným doplňkem jízdy na koloběžce. Při pravidelném střídání nohou v odpichování sice dochází k upevňování i souhře svalů celého těla a udržování rovnováhy, ale bez následného cvičení jógy s hlubokým dýcháním svaly tuhnou a nula od nuly by pošla. Vypadám mladší, než mi ve skutečnosti je, optimismus mi neschází a jak píše Karel, pro lidi jsem exot :-) :-)

Před 60 léty se mi změnil život. Při kurzu jógy jsem se naučil dýchat nosem. Při sportu judo nás naučili odpočívat v "pozici mrtvoly", to jsem pak u jógy pochopil. Indický učitel do nás tloukl" jóga není kdo rychleji a kdo výš" . I nedokonalé provedení pozic má stejné účinky jako dokonalé. Na každodenní ranní cvičení se tělo vysloveně těší, je to přechod do jiné dimenze, jiný svět. Už tu svíčku (sarvangásana na štítnou žlázu) dokonale neudělám neb mně bolí záda, ale nic se neděje. Jóga není pro každého, je to cesta od směšného "zmítání" ke spokojenému soustředění. Stejně jako judo, je to duševní systém, vnitřní kázeň. Možná by vám stačila sestava "pozdrav slunci = súrja namaskár" opakovaná do mírného zapocení. Tělo a hlava si musí trochu zvyknout, je to jiný svět. Moji spolužáci v kurzu jógy před 60 léty, ač byli 80 letí, vypadali na 40 a byli takoví veselí a nezvykle optimističtí, myslil jsem si, že to jsou exoti. Dnes jsem taky takový.

Docela mě mrzí, ale asi na jógu nemám buňky. Začala jsem chodit kdysi s kamarádkou ,ale bylo to pro mě spíš utrpení ,než odpočinek bez starostí. Nic se mi nedařilo a dokonce mi to působilo bolest a vždy jsem se těšila až to skončí.. Nakonec jsem tam přestala chodit a nikdy už jsem to neprovozovala. Celý život jsem sportovala a stále ještě jezdím na kole a jsem v pohybu ,ale ležení na žíňence a na nic nemyslet nedovedu....

Rád bych cvičil ale tím, že celý život i dnes hraji sporty, kde se mi zkracují svaly (fotbal, tenis, nohejbal, pinec a další), tak neudělám turecký sed ani nenanátáhnu nohu. Bohužel. Jindra