Místo mého srdce: Dolní Štěpanice

Moc milé počtěni, obrázky vyzařují kouzlo minulých časů. Díky našim předkům si uvědomujeme, jak byli více spjati s přírodou a měli i mnoho pokory a úcty k životu.

Krásně napsané, fotky doplnily článek jako třešnička dort.

Moc milé vzpomínání, děkuji. Na Štěpanice jsme koukali z Benecka, kam jsme jako rodina často jezdili v zimě, v létě do podnik. chaty. Byli jsme i na návštěvě v jedné chalupě u starého tkalce, dlouho jsem měla od něj pár kalikových utěrek.

Paní Vlaďko, toto je nádherné číst. Moc děkuji. V Krkonoších to mám také ráda, každé ráno můj první pohled vede právě na Benecko.

Každá vzpomínka z oblasti Krkonoš mě až dojímá. Právě tak jako chalupy s lomenicemi. Kraj dětství budu mít v sobě zakořeněný do smrti.

Pohlazení po duši, takové upřímné vzpomínání. Člověk si vybaví plno drobností ze dětství v domku na okraji vesnice. Nikdy a nikde mi letní rána tak nevoněla, jako tam. Heřmánek a jitrocel s mateřídoušku člověk viděl normálně v trávě, na obzoru byl ranní mlžný opar, starý akát a lípa mě vítaly před domem. U plotu předzahrádky se pnula růže na zahrádce měl děda od všeho trochu. Co mi dalo práce sehnat o třicet let později takzvaná srdíčka na tu svou chalupu! U dědy byl ten keř jednou z dominant zahrádky. A ty Renety a Nonety na čtvrtkmeni měly úžasnou chuť a byly stejně velké, jako malované. Já se s jablky rok co rok zlobím. Asi to tak dědo neumím, no....