Všechny fotografie: Z rodinného archivu Soni Prachfeldové

Příběhy starých fotografií: O mé české babičce

15. 2. 2023

Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla, že napíši pokračování i o naší nově nalezené rodině, bez které bychom nemohli zůstat v naší vlasti. Poválečná doba byla velmi krutá a úplně obrátila životy nejen nám, ale i mnoha dalším rodinám.

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 15.2.2023 13:03

Opět moc pěkné počteníčko s hezkým a hodně silným vyznáním.

Soňa Prachfeldová 15.2.2023 12:45

Janko K. moc děkuji. Taťano ano, jsem rozená Bíliňačka. Děkuji všem za přečtení a komentíky k mým článkům.

Jana Kollinová 15.2.2023 12:16

Vrátila jsem se k prvnímu příběhu s názvem "Příběhy starých fotografií: Prarodiče navždy v mých vzpomínkách," abych pochopila onu jedinečnou atmosféru navozenou fotografiemi a vzpomínáním a uvědomila jsem si, že vyprávění je naplněno pokorou, něhou, nostalgií a láskou k prarodičům bez ambicí jakkoliv politizovat a zdůrazňovat útrapy rodiny způsobené politickým režimem. Soňo, děkuji.

Jitka Hašková 15.2.2023 11:43

Soni je to zajímavé, ale nějak se v tom nevyznám. Musím si udělat čas a přečíst si oba příběhy znovu.

Blanka Lazarová 15.2.2023 11:09

Soni, oba příběhy jsou velice silné. Doba byla krutá a osudy lidí někdy až neuvěřitelné. Ale je v nich hodně lásky, tolerance a síly jít dál navzdory příkořím. Děkuji za sdílení tvých vzpomínek.

Dana Puchalská 15.2.2023 11:06

Soni, děkuju za další díl. Krásné vyznání a já Ti za něj děkuju.

Taťana Veselá 15.2.2023 11:03

Hezke pokracovani. A myslim, ze jsm poznala i titul fotku. Je to Bořeň? V Bílině jsem bydlela :)

Jan Zelenka 15.2.2023 10:49

Moc pěkný a silný příběh, Soňo!

Jana Kollinová 15.2.2023 10:26

Hezké vzpomínání plné lásky k milovaným předkům. Soňo, děkuji za pokračování. :-)

Daniela Řeřichová 15.2.2023 09:16

Soňo, neměly to lehké generace před námi a dokázaly vzdorovat osudu a jít příkladem svým blízkým. Rozumím ti a děkuji za vzpomínky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Padal na mě had

Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální, pohodlný vstup do vody, široký travnatý prostor pro polehávání, odpolednímu zdřímnutí na slunci, či v polostínu.

Libuše Juráčková

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná