Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu

Škoda, že jste to napsala tak krátké. Ale napadlo mě u toho, že snad napíšu o své promoci v Karolínu - v prosinci 2022. Měl jsem asi nejvíc příbuzných. ostatní měli rodiče, ale já měl děti, zetě, vnučky atd. Trochu se vlastně bojím o tom psát, aby to lidi nepovažovali za vytahování. Ale přece studovat dnes může každý, ne?

Věru hezká vzpomínka a je moc dobře, že máš na toto období i pár fotek, při kterých si člověk rád připomene toto hezké období našeho života.

Jaké vzpomínky napadnou člověka PŘI PROHLÍŽENÍ STARÝCH FOTOGRAFIÍ a co vše se přitom vybaví. Přečtení promoci neohrozilo. Moc hezké.

Taťáno, připomněla jste mi, že jsem na ZŠ musela při významných výročích přednášet v různých závodech v ruštině básničku Narodu russkomu privet … Dodnes umím zpaměti první a poslední sloku z asi pěti.

Věro, jste dobrá!! Vzpomínám si, jak jsme na základce nacvičovali pásmo básniček k MDŽ. Na sále jsme všechny děti předstoupily a střídavě chodily k mikrofonu přednést svou básničku. Když přišla řada na mě, bylo mi, hádám 9 let, řekla jsem spisovatele, název básničky Mamince, podívala jsem se do publika a tím jsem skončila :-o Jak jsem viděla ty lány rodičů, rozklepala se mi kolena a stála jsem tam v popředí celou dobu než pásmo básní skončilo. Od té doby jsem měla obrovskou trému vystupovat před lidmi. Ale přesto jsem náplast za mou "přednášku" obdržela, to když mi při odchoduze sálu dala paní u východu perníkové srdce za to, že jsem básničku tak hezky přednesla :-))))

Milá Věruško*, děkuji moc za vzácnou vzpomínku. Když jsem byla mladší, také jsem velmi často mluvila na veřejnosti - už od školních let. Ovšem nyní jsem už víc zvyklá jen na svoji spokojenou samotu u počítače ♥

Pěkná vzpomínka.

Věro, vzpomněla jsem si na svoji promoci v červenci 1968, po bouřlivých letech zveřejnění procesů z 50. let, kdy byly prováděny čistky. Dubček vystřídal Novotného. Skončil rektor kovaný generál Procházka, zastupoval Eduard Goldstücker , mám jeho podpis na diplomu, pod vytisklým jménem O. Starý, ten snad byl rektorem tři roky. Pídila jsem se po tom, neboť emigroval do států a přednášel v jiných univerzitách.

Věro, souběh promoce s výměnou napětí v bytě musel být náročný. Pamatuji si ty spousty prachu, když to probíhalo u nás. Přesto vám to s maminkou oběma moc slušelo.

Krásně slavnostní fotky a hezký vzpomínkový článek. :-)