Babinec a nebo lásky naše bývalé - Martina

Hani, příběh nepovažuji za neobvyklý ale nejhezčí na něm je to, že na rozdíl od mnoha jiných podobných, si vaše známá přes ten "chemický koktejl" dokázala udržet nejenom nohy na zemi, ale především svůj vlastní život a vztah. Že za sebou nespálila mosty a nevyrazila "za štěstím". Tu písničku, ač je moc hezká teda ráda nemám...

Je vzácné, když spolu dva lidé žijí dlouhá léta a pořád se mají rádi. Dokonce jsou ti první pro sebe. Chemie dělá divy, někdy přehluší i lásku. Myslím si, že každý vztah, který je hezký a neubližují si v něm, stojí za to, prožít naplno.

U mě vždy platilo rčení, že "nevstoupíš dvakrát do stejné vody". Proto se mi nikdy nestalo, že bych obnovila některý dřívější vztah. Byli jsme vždy oba jiní lidé. Díky, Hani.

Zdenko já vím, že to jsou příběhy méně obvyklé ,ale bohužel žádná z nás, nezažila nic tak jednoduchého jako potkali se , zamilovali a žili spolu až do smrti. To by mohl možná napsat někdo jiný, kdo měl to štěstí. Tak pište !!!

I to se v životě stává. A teď by to, Hanko, chtělo ještě příběh "A žili spolu šťastně až do smrti".