Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo

Nejen se psy, ale i s králíčkem, morčaty, andulkami... :-)

Pejska nemám, ale se známými si také ráda povídám. Od sousedů Tajra mi kontroluje při každé procházce misto přede dveřmi. Hlavně když jsem delší dobu pryč. Ke stánku mi chodil pán s Ritou, naučila se ke mě chodit na piškoty a pokaždé jsme si povídali. Dcera měla 13 let Andulku a povídali jsme si s ní také dost často. Říká se, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi a naopak. Moc pěkný článek.

Psa nemám, ale mluvit s pejsky je pro mě normální a příjemné. Stejně jako s kočičkami. Když byl nedávno přítel v nemocnici, říkala jsem Bišince, že budeme páníčkovi držet tlapičky a pěsti, aby se brzy vrátil domů. A už jsem na íčku jednou napsala: Na přechodu přes ulici mě zaujala paní, která se obrátila na neposlušného pejska s otázkou: Prosím tě, co si o sobě myslíš?

Náš pes rozumí spoustě slov, občas s ním taky mluvím, ale on často nedbá...ale stačí v odlehlé místnosti zašeptat. "Já mám něco dobrýho" tak se přiřítí a sám od sebe začne plnit povely, které ani nedostal, jen abych mu tu dobrotu dala :-))

Povídám si s Čikinou a vím, že mi rozumí. Četla jsem, že pes rozumí slovům tak jako tříleté dítě.

Já také s Robinem mluvím. Pes z tónu řeči pozná, jak se páníček cítí. A rozumí, když mu řeknu tady máš vodičku, napij se - chvíli kouká a pak se napije. Nebo když mu řeknu večer kde máš pelíšek, podívá se směrem k pelíšku. Poté mu řeknu běž do pelíšku a on si jde do pelíšku lehnout. Nejvíce psi myslím rozumí tomu, když se jim řekne jdeme ven. Robin, když se mu večer ven zrovna nechce, tak na to reaguje, že si jde lehnout do pelíšku. :-) Jakoby mi odpověděl nikam nejdu. Dokonce když řeknu jdeme ven, koukne se do okna, protože ví, že za oknem je venku. Za oknem mám budku pro ptáčky, které krmím. Už i rozumí slovu ptáčkové. Ale to znají všichni majitelé psů, kteří s nimi souzní.

:-) Chování a vztahy zvířat a lidí? Zpodobnění se dostaví při všímavé praxi jedna dvě... :-) Mezi antropomorfním bohem a hafanem či číčou není snad ani rozdíl. :-)

Mluveni na zvirata neni jen soucasna skutecnost, pamatuji z vesnice kdy pribuzni mluvili na kravu ze pekne spustila mleko, na kone ze jeli dobre v zaprahu, nikdo to nerozebiral jako problem, slo o zive tvory a ten pristup k nim odpovidal tehdejsi dobe, dnes jsme obklopeni jinymi tvory, nejsou to sice nasi zivitele ale spolecnici v domacnosti a pristup k nim je stejny, vlidne slovo je podekovanim za jejich roztomilost a pritulnost.

Pes nejspíš nerozumí větám, ale zcela určitě rozumí jednotlivým slovům. Navíc vycítí z řeči člověka, jaký k němu má dotyčný vztah. Lásku, lhostejnost, strach i nenávist. Při výcviku samozřejmě věty vadí, užívají se jen povely, ale proč by se nemělo s pejskem si povídat mimo výcvik? Cítí se pak příjemně majitel i samotný pes Já s Ferdou také mluvím, já rozumím jeho řeči psí a on té mé. A že u toho používám více slov mu absolutně nevadí :-)

Žijeme v době, kdy je na popovídání i pes dobrý. Cítíme se sami, s lidmi je vztah složitější než s tvorem, který ví, že je na nás závislý. Psy jsme měli také, ale přínosnější je nabízet osamělým lidem přátelství. Ale je to daleko těžší.