Vánoční příběh o rybí polévce

Rybí polévku jsem moc nemusela, mamka ji nevařila, protože táta ji nechtěl. Až když táta zemřel a jí se vdala podruhé, můj manžel miloval ryby a rybí polévku. Uvařila jsem ji přesně podle kuchařky "Vaříme, zdravě, chutně a hospodárně". Manželovi chutnala, mně kupodivu také a mamka prohlásila, že je dobrá jako babiččina (od její matky). Od té doby jsem ji vzala na milost a jim ji.

Příprava vánočního jídla byla vždy na mne. Včetně kapra a rybí polévky. Moje žena, byť z východního Slovenska, se rychle adaptovala. A zase vařila jejich tradiční kapustnicu.

Miluji nejen ryby ale i rybi polevku.

Rybí polévku také nemám ráda a jak to tak sleduji je nás takových více. Jinak docela úsměvný článek do soutěže.

Řada lidí rybí polévku nejí. Mně nosila kdysi jedna kolegyně hlavu i vnitřnosti, protože jinak by to vyhodila.

Líbo, to musely být nervy! Hlavně, že to dobře dopadlo.

Libuško, tak to jsme dvě, já bych jí taky nepozřela. Omlouvám se za ty hvězdičky, správně je ******.

Libuško, jak Ti rozumím. Také nejím rybí polévku a naštěstí jsem ji nemusela nikdy ochutnat. Je vidět, že na rodinných vztazích se nic nepokazilo.

Mám pro tuhle situaci pochopení. Kdysi jsem zažila něco podobného na velikonoce. Byli jsme pozváni k mužovým rodičům na slavnostní oběd. Tchýně připravila svíčkovou, tu mám normálně ráda. Ale tehdy se mi žaludek obracel! Naštěstí ne pro to, že by nebyla dobrá, ale jak se později ukázalo, byla jsem v jiném stavu a nevěděla jsem o tom. Dodatečně mi bylo odpuštěno. I rybí polévku mám ráda, zvláště tu, co si vařím sama.

Libko, řekla bych, že jste i pak později museli mít dobré rodinné vztahy :-) Když už tehdy jen budoucí tchán projevil takové pochopení :-)