Ilustrační foto: Pixabay

Holubičí povaha

2. 12. 2022

Přátelé, musím se vám k něčemu přiznat. Myslím si o sobě, že mám klidnou a vyrovnanou, téměř holubičí povahu. Jako Váha nesnáším 3H: hrubost, hulvátství a hádky (samozřejmě kromě těch s mým mužem). Někdy mám dokonce pocit, že by se na mě dalo dříví štípat.

Můj příběh

Autor: Alena Velková

Hodnocení:

(5.1 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Miloslava Richterová 5.12.2022 20:00

:-) super, zvláště část s těmi vnoučaty !

Jaroslava Handlová 4.12.2022 17:43

Baví mě, jak dokážeš záporné momenty proměnit popisem v úsměvný příspěvek.

Zdenka Soukupová 4.12.2022 13:30

Aleno, přesně vím, o čem píšeš. Když se tak nad článkem zamyslím, jsem ve vztahu k vnoučatům další holubička. S opilcem jsem se zatím naštěstí nesetkala. Hezký a zábavný článek.

Martina Růžičková 4.12.2022 08:43

Bezva napsáno! :-D

Rostislav Mraček 3.12.2022 20:11

Výborné! Skvělé! Znamenité! A veselé.

Lidmila Nejedlá 3.12.2022 19:57

Milá Aleno, to je život. Pobavila jsem se. Holubičí povaha neuspěje, dobře živené děti plné energie se krotí těžko, zvláště v partě. Ven s nimi do přírody, do lesa a zaměstnat prací. Pak je to radost, tolik vnoučat.

Dana Kolářová 3.12.2022 16:40

:-)

Naděžda Špásová 3.12.2022 14:11

No, Aleno, tak ti holka nevím. Pokud je pravdou to co jsi napsala o konverzaci s vnoučaty a s blbcem v tramvaji, tak do holubičky máš hodně daleko. Ale obdivuji tvojí paměť, jo a vnoučata ti opravdu nezávidím.

Jitka Caklová 3.12.2022 09:39

Opilý člověk nevnímá, že je odporný. Být na místě paní Aleny, tak bych vstala a tu jednu stanici postála. Horší je když opilci není kam ustoupit, a snášet jeho urážky, jen proto že nevíte, že za to nemůže, je docela těžké.

Soňa Prachfeldová 3.12.2022 08:46

Kdo by to neznal s dětmi. jsem nejraději, když lítají venku. A setkat se s odporným opilcem - není o co stát, to snad nevydrží ani holubičí povaha.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková