Z druhé ruky. Věnovat použitou věc už není ostuda, ale móda

Asi člověk musí znát své přátele, někoho bych dárkem ze sekáče urazila, jiný by ho ocenil. Ono obdarovat někoho dneska, kdy je ve všem takový výběr, je problém. Nemusím se zavděčit ani novou věcí :-))

V dětství jsem nosila většinu šatstva po někom,boty bývaly z bazaru,byli jsme dost chudí.Později jsme dostávali věci ze záp. Německa,také po někom, a jakou v tom člověk dělal parádu,ba některé holky mi ještě záviděly...Po r. 1989 jsem hojně nakupovala po sekáčích,dětem do věku cca 10 -12 let to bylo fuk,jestli mají nové z tržnice od vietnamců,nebo čisté a zachovalé ze sekáče. Dnes si už skoro nic nekupuji,nosím věci dokud se to dá,jen boty si kupuji nové. Dárky z burzy nebo bazaru mi nevadily, ale jako dárky dětem jsem nic takového nedávala.Knihy klidně vezmu vyřazené z knihoven, ale jako dárek bych dala jen novou knihu,kromě dětských knih,co jsem schovala pro vnouče. No a co se týče sbírání - tak např. sbírám staré lahvičky s litými nápisy,většinou na špunty, a ty jsem si osobně vykopávala na starých smetištích.....

Ten odkaz na píseň Uhlíře a Svěráka "Neopouštěj staré známé pro nové" ja fakt trefný! Zatím se tady diskutuje jen o šatstvu, ale staré nové věci se sbírají i mění např. v oblasti filatelie, odznaků, poštovní historie, nálepek od zápalek, sýrů, pivní tácky, plechovky od čajů, sušenek a dražšího alkoholu atd. atd. A co je přitom zábavy, poznání nových lidí a časem i vzpomínek. Ovšem je pravdou, že mladou generaci toto moc už nezajímá, bohužel. Ale myslím, že pro naši generaci to bylo "kořeníčko" života!

Tak jak naše rodina, tak dokonce i moje děti - si vůbec neděláme žádné násilí v tom, že nakupujeme věci, které už někdo používal a chováme se k ním jako by byly koupené poprvé a tak jsme je i často darovali někomu jinému. Nikdo v tom neviděl nic neslušného - rozhodující byl v době socialismu ten účel, že se nemuselo kupovat něco nového - drahého, když například děti z toho vyrostly dříve, než se to "unosilo". Moje dva kluky jsem odvozil v kočárku, který byl po bratranci a vůbec to na nich nikdo nepozná. V dnešní době se na to mladá generace dívá zase ekologicky a já s tím naprosto souhlasím. Vůbec nesouhlasím s plýtváním a tedy s tím, že by například šlo vyměnit jen určitou součástku a stroj by mohl sloužit dál klidně dalších pět let, ale nikdo vám to neopraví - součástka není. (snad by šla některá vytisknout na 3D tiskárně) A pak taky proto, že i věci mají paměť jako slonové. https://www.youtube.com/watch?v=-gWCt1jr6Vs

V sekáči jsem kupovala a ještě někdy nějaký kousek oblečení pro sebe koupím. Určitě bych nikoho "sekáčovým kouskem" neobdarovala.

Nikdy jsem neuměla nakupovat v sekáčích. Ze začátku byla většina věcí v koších a mně se příčilo v nich hrabat. Ale mám ráda starožitnictví, staré krásné věci, ať už to je porcelán nebo třeba šperky. Ne že bych to tam kupovala. Jednou jsem si na vánočních trzích koupila hrneček na kávu, byl za dvacku a je krásný. Pokud někomu dávám třeba oblečení, které už nenosím, tak vždy zadarmo a ne jako dárek. Dokázala bych si představit dát dárek třeba ze starožitnictví sběrateli, ale jinak ne.

:-) V základu vztahové téma, jako základ promýšlení stačí, fajn :-)

Každý rok dávám do sběrných boxů oblečení nebo starší ložní prádlo, ručníky atd.co nepotřebuji. Pokud mám nějaké nádobí, které je ještě použitelné dávám ho do Charity, která je ráda za každý kus Rozhodně bych asi nikomu nedala dárek bazaru. Tedy vyjma nějakého starožitného šperku.Moje snacha občas pořádá dobrovolný bazárek, kde se za symbolickou cenu prodávají použité dětské oblečení. Výtěžek jde pak matkám samoživitelkám do Azylového domu.

Dcera sbírá slony. Když dostane krásně zabaleného z bazaru, je moc ráda.

Nakupují staré věci na Aukru (skleničky, hrníčky, obrázky..) a dělám jimi radost celé rodině. Zítra mi přijde mlýnek na mák, ten si ale nechám. Na Vánoce i k narozeninám nakupuju, mimo jiné, i v sekáči. Už mám pro syna parádní košili.