Třetí babička, čtvrtý děda. Rodin s více prarodiči přibývá

Ta paní Kamila P. se asi chce zviditelnit. Termíny macecha a otčím jsou jasně dané,nemusí hned znamenat něco negativního.Tyhlety žvásty o 1.,2.,3. rodiči si vymýšlejí takoví ,co chtějí za každou cenu rozvrátit tradiční uspořádání rodiny - matka,otec,dítě. Za mého dětství se pamatuji jen na jeden případ,že byli něčí rodiče rozvedení. Dnes se dělá,jakože každý má právo na svůj prospěch,na své sny, a téměř žádné povinnosti ! Když už se ale stane,že se původní rodiče rozvedou/rozejdou,tak by nemělo docházet k nějakému velkému dělení na moji/cizí. Dítě za to nemůže,že jeho "stínová" babička /děda si myslí,že mají mít nejraději jen vlastní vnouče.

Vztahy je nutno budovat, ale ne násilím. Vždyť děti tak rychle odrostly a jdou si pak vlastní cestou. Jde zejména o dobré vztahy, mezi dětmi, snahami, či zeťemi. Pak to funguje i směrem k dětem.

Ano, vztahy jsou komplikovanější, ale když jsou děti v láskyplném prostředí, tak se s novou situací většinou srovnají. Horší to mají děti v dětských domovech, které často nemají ani jednoho prarodiče. Na venkově, kde máme chalupu, si nás adoptovalo šest sourozenců ze sociálně slabé rodiny a oslovovali nás stejně jako naše vnoučata – babi a dědo. Přicházejí i dnes coby dospělí. Syn kdysi vyženil dívenku a díky ní jsem se stala nevlastní prababičkou Adélky a jsem za to ráda. Asi je důležité nenutit se do něčeho, co není přirozené, protože děti to poznají.

MILUJTE SE A MNOŽSTE SE. JEN PRO DĚTI JSME NA SVĚTĚ!! PŘIDEJDE TAKÉ ZODPOVĚDNOST. JE TO VŮČI DĚTEM NAŠE POVINNOST. SAMOZŘEJMĚ DLE MÉHO NÁZORU.

Dobrý den, máme to! Naši, vaši a jejich. Můj syn chodil se svou dívkou od 13 let. Narodily se jim krásná dvojčata. Dál už to nepokračovalo. Utekl za jinou. Vychcanou. Vysála a pohodila. Doře mu tak. Já takové ženy nikdy nepřitahoval. Ony cítí, s kým mohou zametat. Snacha truchlila, ale opět se zamilovala. Já jí to přeji. Pořád je to má snacha, které budu pořád pomáhat. Život tropí hlouposti. Vzala si synova spolužáka od 1.stupně základní školy. On má s prvního manželství 13 letého syna, ona naše 12 leté vnučky a spolu 5 letou dceru. Vztahy fungují. Jezdíme všichni na společnou dovolenou. Neděláme rozdíly a je nám spolu příjemně. On chodí se mnou sportovat a tak trochu cítím, že mě bere jako tátu, který mu v útlém věku zemřel. Třeba s ním chtěl také hrát tenis a fotbal a toulat se s dětmi po horách? ŘÍKÁM JDE TO!! JAKO VŠECHNO. JEN CHTÍT. Samozřejmě milujeme především svá dvojčata, ale srdce nezavíráme směrem k ostatním. Jen kroutím hlavou nad tou story. Jak jejich syn mění ženy jako ponožky. Nikdy jsem nebyl svatý, ale vždy jsem věděl, kde mám své místo. Rozvodem trpí především děti. Potřebují oba dva. Uznávám jako důvod různé závislosti, neodpovědnost, ale nudu? Tu ne. To se dá změnit. Stejně všechno časem zevšední i sex s novou ženou!! Ani kdybych se zbláznil, tak svou ženu nevyměním. Jsme spolu přes 40 let. Jindra

Nakonec jsem asi ráda, že mám vnouče jen jedno. Odpadá mi řada věcí k řešení. Hlídala jsem od velice raného věku s plnou důvěrou dcery i zetě, nakonec v rodině vlastně ani jiný hlídač není. Dnes je vnuk v pubertě a díky moderním technologiím a pokročilému kolem nás už tedy nejezdíme na odrážedlo či koloběžce po dětských hřištích atd. Užila jsem si ho možná víc, než jiné pyšné babičky se třemi dětmi a šesti vnoučaty plus do toho něco nově přibyvšího rozvodem. Jsem ráda, že mé děti nepřelidňují planetu. My ty nadpočetné děti v rodinách zase průměrujeme. Jak bych se chovala k nevlastnímu vnoučeti fakt neodhadnu a nemusím projít každou zkušeností...

Už 16 let jsem "třetí rodič" dnes už dvacetiletým holčičkám, mám i dvě hodně dospělé děti svoje. A můžu říct, že moje maminka přijala své nevlastní vnučky jako babička velice hezky, sama jim řekla, ať jí říkají babičko, mé děti (její vlastní vnoučata) už byly v té době plnoleté, takže čtyřleté holčičky jí dělaly radost a měla je ráda. Už tu s námi není, ale jsem na ni za to moc pyšná. Není nic horšího pro dítě, když cítí z dospělých, se kterými tvoří (aniž by si to vybraly) novou rodinu, chlad a odtažitost...a věřte, že to dítě to vycítí velice dobře. A ze své praxe mám více zkušeností, že nakonec se o babičku či dědu ochotněji a lépe postará právě to nevlastní vnouče, které bylo bráno jako nutná přítěž, než vlastní protěžovaný vnuk "vlastní krve".

Jsem ráda, že výzvě být třetí babičkou nemusím čelit ... Ale o prarodiče zase o tolik nejde, tyto role "třetích, čtvrtých" musí být velmi složité v základních rodinách - hlavně šílené to musí být pro děti ... Možná by bylo lepší než založit společnost "Třetí rodič" založit "Odpovědný rodič" ... Za našeho mládí bylo rozvodů daleko méně, neřešila se rozvodem každá "ptákovina", myslelo se na děti (musel být opravdu pádný důvod k rozvodu, kdy i dětem se ulevilo) , no, a tyto děti jsou teď rodiči - vůbec netuším, kde se odpovědnost k rodině poztrácela - jsou teď jako rodiče prostě jiní - ale děti jsou pořád stejné, potřebují doma pevnou "základnu" a lásku ...