Byl pátek 14. října a my jsem nastoupili v Hulíně do rychlíku, který vyjel z Přerova přes Břeclav směr Brno. Vystoupili jsme na třetí zastávce za Břeclaví v Zaječí, která leží 2 km od stejnojmenné vinařské obce, východním směrem od vodního díla Nové Mlýny.
Před nádražím jsme nastoupili do autobusu, který nás napřed odvezl přes zmiňované Zaječí do další vinařské obce Rakvice. Naše putování nezačalo zvesela, ale na místním hřbitově, kde jsou pomníky 31 dětí, které zemřely při jedné tragické události. Stalo se to v roce 1936. Ve vitríně na hřbitově jsme si přečetli následující informace: V úterý 26. května v 6.30 hod ráno odjelo od budovy školy na návsi 106 dětí na 8 selských povozech, taženými koňmi, na školní výlet do Pálavských kopců. V 8 hodin ráno dorazila výprava k převozu na řece Dyji u Nových Mlýnů. Zde se převáželo na pramici široké 3,5 m, která se pohybovala na napnutém ocelovém lanu. Dva povozy s 15 dětmi, kočím a párem koní, byly bezpečně přepraveny na druhý břeh. Při naloďování třetího, se nahrnulo na pramici z nedočkavosti mnoho dětí ze zadních povozů. Celkem bylo na pramici 52 dětí, 6 dospělých a vůz s párem koní. Uprostřed rozvodněné řeky se dovnitř začala přelévat voda. Ve zmatku, který nastal, došlo k přetížení zádi pramice, a ta se v jediném okamžiku potopila. Utopilo se 31 dětí ve věku 10-12 let (22 děvčat a 9 chlapců) a čeledín s koňmi. Tuto tragedii připomíná pomník, který u Nových Mlýnů nechal postavit T.G. Masaryk.
Potom už jsme se vydali přes vinohrady, které se rozkládají okolo celé vesnice, směrem k rozhledně Maják. Z rozhledny byl hezký pohled na podzimní vinice a na obec Přítluky. Po celé cestě nás doprovázela naprogramovaná střelba na špačky, připravené něco uzobnout z bohaté letošní úrody vína. Od rána bylo zamračeno, ale před rozhlednou se obloha hodně zatáhla a začalo pršet. Nás ale nic nedokáže zaskočit, vytáhli jsem deštníky a pláštěnky a pokračovali dál směrem k vyhlášenému Vinařství u kapličky. Těšili jsme se na teplý oběd a hlavně na letošní sladký burčák. Vinařství bylo ale obklopeno desítkami aut z celé republiky a dokonce i z Německa. Měly zde totiž školení pojišťovácí společnosti. Pokračovali jsme proto okolo vinařských sklípků, kapličky sv. Antonína dál do středu obce Zaječí. Nemohli jsme si na kopci nevšimnout dominanty, viditelné z daleka - kostela sv. Jana Křtitele. Takový gotický kostel bych čekala někde uprostřed Anglie nebo Francie, ale ne na Jižní Moravě. První zmínky o kostele jsou z roku 1508. Byl několikrát opravovován ale dnešní podoby se mu dostalo po rekonstrukci v roce 1912. Jeho vyjímečná architektura je nepřehlédnutelná. Když jsme z posledních sil doputovali ke kostelu, čekalo nás příjemné překvapení v podobě výdejního okénka s vyjímečnou nabídkou grilovaných klobás, nakládaných sýrů s papričkami, výbornou mandlovící na zahřátí a slaďounkým růžovým burčákem. Byla pro nás připravena pohodlná křesílka s čalouněnými polštářky. Ještě jedno překvapení přišlo vzápětí - pan vedoucí nám za malý poplatek otevřel dveře od tohoto krásného kostela. Počasí se umoudřilo, a dokonce na nás vykouklo na chvíli i sluníčko.
Potom už nastal čas vydat se na zpáteční 2 km cestu po cyklostezce k nádraží a dále po stejné trase, stejným dopravním prostředkem docestovat zpět domů. Výlet, i přes ne zrovna příjemné počasí, se vydařil, a naše nohy napochodavaly celkem 9 km krásnými podzimně zbarvenými vinohrady.
