Nebudu si barvit vlasy. Rozhodnutí, které mnohdy vyžaduje velkou dávku odvahy

Je rozdíl být šedivá a mladá, nebo šedivá a stará. Ta šedivost přidává věku. Zvykli jsme si,že šedivost je znakem životem zdeptaných žen,co nemají ani na kadeřnici,ani na barvy,bývalo to jasným poznávacím znamením těch, co na sebe nedbaly. Dnes je to jako skoro vše jen výkřikem módy,některá se chtěla odlišit od množiny, a už je z toho po náležitých reklamách trend. Já osobně jsem na blond,v tom nejsou běliny ani moc vidět.Až mi bude třeba 75 (jestli !),tak to nechám všechno zbělet.

Stále se barvím a neuvažují zatím o nebarvení. Jsem tmavovláska a to jde déle.

Zatím jsem k nebarvení ještě nenašla odvahu :-)

Dlouho jsem si přala mít šedivé vlasy jako moje maminka. Tak jsem si nechala udělat šedivý melír. Nikdy jsem se nebarvila, nebylo třeba.

Nikdy jsem se nebarvila a zkoušet to určitě nebudu, šedivá mi nevadí.

Ještě se na šediny necítím. Jednou za 6 týdnů mne dobarví snacha.

Nejspíš mě ono rozhodnutí jednou nemine, ale zatím o tom neuvažuji.

Zřejmě půjdu proti proudu, ale já jsem s barvením nikdy nezačala. V zaměstnání jsem sice musela překousnout všelijaké nevhodné poznámky, nic mne však neodradilo. Za ušetřené peníze jsem si raději koupila knihu. To ovšem neznamená, že se mi ženy nabarvenými vlasy nelíbí. Sama si však připadám, že za všelijaké zkrášlování nestojím.

Jako světlovlasá jsem neměla problémy se šedivěnim, nemám barvené už dlouho, asi 7 let a vyhovuje mi to.

Jsou i zde na íčku stříbrovlásky s krásnými pevnými vlasy a moc jim to sluší. Já mezi ně nepatřím, vyzkoušela jsem za život všechny možné barvy a vlasy dostaly"na frak". Barvení nechávám odbornici a trochu experimentujeme s odstíny. Ale na šedivou se necítím.