O křehkosti stáří

Moc pěkný a pravdivý článek :-).

Věro, moc hezky jsi to popsala. Také musím přijmout, že na všechno potřebuji více času než v mládí. Často vzpomínám, když mi mamka říkala:"holka stáří je blbé". Také si vzpomínám občas, když jsme na střední škole si psali na obaly knih různé výroky, které nás zaujali nebo rozesmáli, Jeden z nich byl "Nebreč bude hůř". Jak je to teď pravdivé. Myslím si, že stáří je jediná spravedlnost na světě.

Věro, moc hezky jsi to popsala. Také musím přijmout, že na všechno potřebuji více času než v mládí. Často vzpomínám, když mi mamka říkala:"holka stáří je blbé". Také si vzpomínám občas, když jsme na střední škole si psali na obaly knih různé výroky, které nás zaujali nebo rozesmáli, Jeden z nich byl "Nebreč bude hůř". Jak je to teď pravdivé. Myslím si, že stáří je jediná spravedlnost na světě.

Optimismus je asi dost vrozený. Knihy s osudy optimistických lidí nebo s návody, jak být optimistický, se pro každého nehodí a každému nepomohou. Nejde to ani absolutně s upoutáním Nahoře a ukotvením Dole. Asi tu budou námitky, ale s tím počítám. Někdy stačí nějaký problém, cosi se "zadrhne" a pak není snadné vyjet na správnou dráhu. Díky, Věrko.

Věrko, už jsem ti svůj názor říkal. Dokážeš v úsporném textu vyslovit hodně. Kéž bych to uměl jak ty. Naprosto sdílím tvé názory. Člověk by se neměl vzdávat a příliš podléhat životním trablům. Já už nezvládnu jezdit po výletech, lézt po kopcích a užívat si toho, co jsem měl v životě tak rád. Ale každému to ze srdce přeji. Íčko je toho skvělým příkladem. Dělám to, co mohu a co umím. A snažím se užívat si života, který je stále pěkný. Hlavně, když zase přijedeš.

A já si právě myslím,že s optimismem se dá žít i to stáří.Ano,jde vše hůře,ale hlavně,že to ještě jde.Jak říkal dr.Skružný ve filmu Vesničko má.....Nemůžeš vstát?Ale vstaneš,tak si nestěžuj,jsou tací co nevstanou......co tam máš dál?Mě zatím život těší i když mládí je pryč a s ním energie,které bylo dříve na rozdávání.Skákat někam bez padáku na to je vždycky čas a tak to měla na mysli i Ivanka Deváta jejíž knížky ráda čtu.Ten optimizmus dávají a jak.

Věruško velmi mile jste mě překvapila, protože mi píšete z duše. Sdílím Vaše pocity s Vámi.

Článek se mě moc líbí nebot je psaný z Tvého pohledu a vlastního pocitu. Ano jsou v seniorském věku již určité zdravotní potíže a každý je máme jiné. Nestíhám všechno to, co jsem stíhala v mladším věku, všechno trvá déle a musí člověk přizpůsobit své konání svému zdravotnímu stavu. Na druhou stranu se snažím různé své neduhy přemoci a nepoddávat se jim. Jinak si seniorského věku kdy nic nemusím ale můžu užívat jak jen to jde. Jsem ráda za každý nový den, kdy vstanu a vím že vidím, slyším, chodím a mám funkční také ruce.

Napsala jste to moc krásně a citlivě. Článek se mi líbil víc než předešlý na tohle téma, který jako obvykle příliš cituje, Vy píšete za sebe. Děkuji. Víte, oni ti psychologové jednou na to taky přijdou, až zestárnou, jak to je, proč se člověk těší z každého dne a z čeho ten optimismus vlastně pramení. Blanko, problémy si někdo snaží, když je to možné, ani nepřipouštět, přesně jak píšete, není to lehké :-)

Věrko, pěkné shrnutí. Myslím, že jsi tu popsala téměř každého z nás. Ne každý však svoje problémy, ať už jakékoliv, prezentuje na íčku. A zdání často klame. Důležité je také, jak si to nastaví v hlavě. A to není lehké. Díky za článek. :-)