Zoologická zahrada v Ústí nad Labem
Všechny fotografie: Alena Tollarová

Zoologická zahrada v Ústí nad Labem

20. 9. 2022

Historie dnešní Zoologické zahrady v Ústí nad Labem se začala psát už v roce 1908. Tehdy významný ústecký obchodník, ornitolog a ochránce přírody Heinrich Lumpe na svazích Mariánské skály založil první přírodní ptačí rezervaci ve střední Evropě s názvem Lumpepark.

Do dnešních dnů se z tehdejších staveb zachoval Trpasličí hrádek v srdci zoo. Po 2. světové válce na Mariánské skále postupně začaly přibývat další expozice, ohrady, výběhy a původní park se přeměnil v moderní zoologickou zahradu.

My jsme do ústecké zoologické zahrady jezdili s našimi dětmi od "kočárku" a dnes tam jezdíme s vnoučaty.

Zahrada je na dost prudkém svahu, což nám kdysi nedělalo žádné potíže, ale dnes s ochotou využíváme vláček, který nás pohodlně zaveze do horní partie zahrady a pak pěkně postupujeme směrem k dolnímu vchodu.

Se zoologickou zahradou mám spojený zážitek z roku 1981, který z mé hlavy asi nikdy nevyprchá. Byli jsme tenkrát na výletě v zoo s našimi malými dětmi a byla s námi i moje maminka. Mladší syn byl roční a hověl si většinou na kočárku, staršímu byly právě tři roky a bylo třeba za ním neustále běhat. Přišla chvíle, kdy se chtěl podívat na opice, jenže dobře neviděl a já jsem ho chtěla zvednout. Naše úmysly se sešly a v okamžiku, kdy jsem se nad ním sehnula, že ho chytím a zvednu, rozhodl se vyskočit. Jeho blonďatá hlavička narazila zespoda do mé brady a měla jsem černo před očima. Následující okamžiky mám ve tmě, pamatuji si, jak jsem pak ležela na lavičce a pomalu se z tvrdé rány vzpamatovávala. Při každé návštěvě zoo si tento okamžik vybavím a zopakovat si ho vůbec netoužím. Na první fotografii jsme zachyceni chvíli před touto událostí.

"Služebně" nejstarším mezi všemi obyvateli zoo je aligátor americký Libor. Dvakrát za rok se stěhuje. Na jaře ven a na zimu do vyhřátého pavilonu. Známými obyvateli byla i dvojice orangutanů Ňuňák a Ňuninka. Ňunáka jste mohli vidět ve filmu Dva lidi v zoo a mně se podařilo ho vyfotografovat v roce 2017, shodou okolností jen 4 dny předtím, než uhynul. Zřejmě mediálně nejznámější dvojicí a pro mě osobně symbolem zoo byly dvě samice slona indického Kala a Delhi. Kala přišla do zoo z Vietnamu jako asi roční slůně v roce 1985 a kvůli zdravotním problémům bohužel musela být v roce 2019 utracena. Ve výběhu zůstala o něco mladší slonice Delhi sama. Vzhledem k tomu, že slon je společenské zvíře a osamocený život mu nesvědčí, našlo se pro Delhi nakonec místo ve francouzské zahradě, specializované na chov handicapovaných slonů. V zoo jsem ji naposledy vyfotila v červenci asi dva týdny před jejím odjezdem.Dělají mi radost zprávy z jejího nového působiště, kde si bez problémů zvyká na nové sloní kamarádky. Tím ovšem ústecká zoo přišla o tahák v podobě slonů a jejich výběh prozatím osiřel. Předtím ale dlouhá léta dělaly radost mnoha lidem a známé jsou jejich vycházky s ošetřovateli po zoo.

I bez slonů si určitě zoologickou zahradu užijete a najdete si v ní své favority. Mezi ty mé patří parta veselých lemurů v průchozím výběhu, kde si můžete pobýt a pozorovat je a hraví tučňáci humboldtovi v dolní části zahrady.

Ze svého archívu jsem vybrala několik starších i úplně nových fotografií.

Můj zážitek v zoo
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
V ústecké ZOO jsem byla párkrát, když byla vnučka malá. Vzhledem k tomu, že mi vadí zvířata v klecích, tak tam nechodím. Naposledy jsem byla před třemi lety v ZOO v Lipsku. Ústecká ZOO už dávno není, to co bývala, na zvířata nejsou peníze. Tajné hezký jen ten park.
Marcela Pivcová
Díky za pěkný a zajímavý článek, tuto zoologickou zahradu ale bohužel neznám. Dnes mi ji tedy Vaše krásné fotky aspoň představily. Jsem ráda i za uvedené názvy a data, kdy obrázky vznikly. Se zájmem jsem je mohla porovnávat.
Elena Valeriánová
Řeknu Ti, že Tvůj článek mě pěkně naladil a jen co mi budou nožky běhat, někam se vypravím. Líbí se mi Tvoje vzpomínky, ale tu ránu do brady cítím i já. To musel být okamžik. A co hlavička synáčka vydržela? Je to tvrdá palice? Aligátor má typicky americké :-) jméno, Libor, alespoň se to dobře pamatuje a vyslovuje. Díky za pěkný článek a fotky jedna báseň.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.