Cizí jazyky – odkdy dokdy? I. část

Kdo cestuje do cizích zemí, pak je dobré znát i další jazyky. A je dobře, že děti dnes mají tu možnost. A lidé v určitých profesích, tak tam je to nutnost. Vzdělaných lidí nebude nikdy dost. Koupila jsem si nový německo český slovník, abych si trochu osvěžila chabé znalosti a ještě jsem ho neotevřela.

Na dovolených po Evropě jsem si vystačil s němčinou, tedy tim, co tam někde zbylo. Teď už několik let nikam nejezdíme, takže jen ty nákupy v Německu. Jenže abych se k něčemu dotlacil, rozhodl jsem se navštívit vnučku v Dubaji, tak se snazim s tou angličtinou jak už tady někde píšu a doufám, že budu soběstačný, až tam vyrazím. Doufám, že tam budou mluvit tou angličtinou, kterou se tady pracně učím. :-)

Také si myslím, že je to u každého jiné. Před svým výletem do Bolivie jsem se učila španělsky od 60 do 62 let, došli jsme do lekce 22 a v Bolivii jsem se rozmluvila až když jsme jeli domů. Že mi to učení půjde jako psovi pastva mi bylo jasné od začátku, ale bojovala jsem. Učila jsem se většinou celé fráze - při časování sloves jsem na každou osobu slovesa vymyslela jednoduchou větu. Prostě jsem chtěla do hlavičky španělštinu natlačit za každou cenu. Potěším vás jistě tím, že po deseti letech už zase neumím nic :-))

Zajímavý článek. Já jsem na učení lajdák. A teď už se asi cizí jazyky učit nebudu.

To je zajímavé, pošlu odkaz na článek dceři (kvůli vnučkám).

Aniž bych četla diskusi, za život jsem se učila čtyři jazyky, i nepovinně v ZŠ, i později v dospělosti jsem si je trochu osvěžila na třech kurzech. Dva mě bavily, jeden teda víc, a domluvím se dodnes. Měla jsem na to buňky. Děti jsem na jazyk dala až tehdy, když to muselo být. Dnes je to jinak, jazyk už na ně čeká na všechny stejně v první třídě. Ne každý na ty jazyky je a mělo by se to tak brát. Rodiče by dítě neměli nutit do aktivit jen proto, že tam chodí děti od sousedů nebo že sami možnost neměli. Pokud dítěti nejde čeština, nebo pokud má nějakou vadu a disfunkci, je pro něj další jazyk katastrofa. Úplně nejvíc mě fascinují rodiče předškoláků, kteří se jich s odpuštěním zbaví ve dvou a půl letech, i když je matka na mateřské dovolené se sourozencem, dítě pomalu ani neví, proč tam chodí, samozřejmě tam i spí, a jakmile se v září vyvěsí kroužek jazyka pro nejstarší děti, snaží se tam některé matky nacpat i toho svého tříletého. Aby o něco nepřišel. No a rodiče nejstarších tam samozřejmě dají i děti neklidné a hyperaktivní, s vadou řeči, atd. Během školního roku se to vyselektuje a ten rok kroužek dokončí třeba jen polovina. Podle mě je to nanic, protože i když dítě rok dokončí a nemá odklad a do školy půjde, začne tam s jazykem zase od začátku. V rámci výuky zadarmo, kdežto ve školce to stojí docela dost. A rodič má důvod tam dítě dvakrát nechat dlouho, protože bývá jazyk odpoledne. Výuka podle mě patří do školy, pro celou třídu a ne od první třídy.

Já si myslím, že je to takto. Kdo má na jazyky "buňky", tak se je učí snadno už v mládí a tomu to vydrží i do vysokého věku se v nich zdokonalovat, když je má možnost uplatnit. Kdo byl na jazyky tvrdý (jako já), tak u něj se zázrak na stará kolena nestane. Kvůli "zamilovanosti" do jedné telenovely - do hlavní protagonistky herečky a hlavně zpěvačky Karoliny Ramers jsem si nakoupil učebnici španělštiny a CD a DVD a začal jsem se učit. Chtěl jsem vědět, o čem jsou ty její teskné písničky. Měl jsem krasopisně vedené sešity a slovníčky i kartičky se slovíčky do metra a zázrak se nekonal. Skončil jsem u 5. lekce. Syn mi nainstaloval do PC překladač a tím se můj zájem vytratil. :) Ale občas si ji pustím na YouTube : https://www.youtube.com/watch?v=5GopWBdrCCk Věřím, že kdybych jí měl za učitelku, že bych se i tu španělštinu naučil. :) Už jen pro ty její krásné oči : https://www.youtube.com/watch?v=rn9bQk2XIrA

Já jsem ve škole strávila 9 let, stačí mi že jsem se naučila český jazyk, psát, počítat, v učňovském školství 2 roky a také o něm něco vím. "Není nejlepší" je slabý odvar skutečnosti. Řemesla už zmizela, kde se maká rukama, tam česky neslyšíš a myslím, že každý ví proč.

Jitko, o našem školství něco vím. Strávila jsem v něm téměř celý život. To současné není nejlepší. Řemesla bohužel mizí. Taky potřebuju chleba víc než angličtinu.

To učení se čemukoliv může být třeba i zábava. Já se teď, místo koukání a zprávy, učím anglicky. Na YouTube. Ne, že by mi to kdovíjak šlo, ale je takový neutrální, no a třeba tam i něco zůstane. A jen takový postřeh k té práci, teda té užitečné. Včera pohled do parlamentu, to stálo "za to". Snad každý s těch co se mají starat, aby tady bylo dost chleba, čuměl do mobilu...