Obyvatel postýlky hlásí

Take jsme se koupali v zinkove male vaničce pekne jeden po druhym, tatinek naposledy :-) a jak jsem byla rada, kdyz mi maminka nahrala u kamen pyzamo, protoze v loznici se netopilo...

Naši už byli starší, setkali se v pohraničí, které osídlili":-) No a já jsem na tom vydělal, že jsem přišel na svět, a sám. Táta pražák mi zpíval takové to:"nad Prahou tančily, popřípadě" my jsme ti pražáci. Ale maminka, rozená Vašková, asi měla nějaký básnický talent, po údajném příbuzném Bezručova, mi recitovala všechno možné od Maryčky Magdonové, přes "tu studánku, kde nejhlubší je les", vrcholem byla Kytice, kterou uměla nazpaměť. A to když mi pověděla před spaním, tak to bylo "něco". Ještě dneska se otřesu...

Takové příběhy čtu jedním dechem, v mnohém se podobají těm mým.

Opravdu milé vzpomínky. Mám pocit,že mnozí z nás mají obdobné. Děkuju.

Miloučké příběhy.

Pěkné vzpomínání, některé věci jsem měla stejné. A písnička se ve školkách zpívá dodnes i s tím refrénem.

To byla písnička Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi, čížečku, jak sejou mák. Aj tak tak, sejou mák........ Takže žádný tetin vlastní refrén. Ale to nevadí. :-D

Vyprávění je moc hezké. U nás se ale v té písničce Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, běžně zpívalo Aj tak tak sejou mák...:-D

Mám ráda vzpomínkové příběhy a fotky, je to tak dávno, člověk si pamatuje některé věci a děje. Má pocit, že se staly včera. Musela jsem si přinést kafíčko, protože Váš článek mě velmi zaujal. U nás doma mě koupal v plechové malé vaničce tatínek, pak mě uložil do postele a přečetl pohádku. Maminka chodila po schůzích a domů přišla unavená. Na to si pamatuji. V sobotu se do kuchyně dala velká sedací vana, když se táta koupal, pozorovala jsem ho z ložnice pootevřenými dveřmi. Nevím, co mě to napadlo, dnes se za to stydím. Topili jsme v kamnech, ale v ložnici byly naftové kamna. Když jsem byla starší ukázal mi táta, jak se topí. Na dno kamen jsem dala zapálený knot, pak pustila knoflíkem trochu nafty a vše hlídala. Tatínek mně a bratrovi vyráběl krásné hračky, perníkovou chaloupku, kolotoč , ruské kolo, Ježek v kleci. Měli jsme velkou rodinu, jezdila jsem na prázdniny k babičce, navštěvovala 4 tety, ráda na toto období vzpomínám. Dřív bylo vše jinak. Více radosti, skromnosti, pokory....Líbí se mi, jak každý rád zaklepe na ty staré dveře a tam se ozve:" No, pojďte dál, posaďte se a vzpomínejte."

Pane Čepelko, moc hezké vzpomínání na dobu dávno minulou,která se už nevrátí.