Lenka (56 let): Nevěřila jsem, že existují šedesátiletí mamánci. Z nadějného vztahu jsem nakonec raději vycouvala
Ilustrační foto: Pexels

Lenka (56 let): Nevěřila jsem, že existují šedesátiletí mamánci. Z nadějného vztahu jsem nakonec raději vycouvala

25. 8. 2022

Když jsem se po třicetiletém manželství rozvedla, kamarádky mi neustále říkaly, že si mám zkusit někoho najít. Podlehla jsem jejich naléhání a když mě jedna pozvala na akci jejich firmy, dala jsem se tam do řeči se sympatickým mužem.

Pár měsíců s ním mě utvrdilo v tom, že už nikoho hledat nebudu a samotné je mi lépe.

Měla jsem totiž štěstí či smůlu – to ať si každý posoudí sám. Natrefila jsem na pozoruhodný živočišný druh, na šedesátiletého mamánka. Vypadal dobře, byl sečtělý, hezky jsem se s ním pobavila o literatuře. Jsem knihovnice a svět knih je můj život, takže, přiznávám, to, že četl a měl všeobecný kulturní přehled, byly jasné body na víc. Pro mě to bylo rozhodně důležitější, než že měl trochu bříško a byl menší než já. V tomto věku se už rozhodně víc dívám na to, co má mužský v hlavě, než jak vypadá. Ostatně, já mám taky o pár kilo víc, než je zdrávo.

Když mě po několika schůzkách pozval domů, docela jsem se těšila a brala jsem to jako krok k možnému pěknému vztahu.

Dostavila jsem se v daný čas na danou adresu. Překvapilo mě, že mi otevřela stará paní. Až jsem se lekla, že zvoním u špatné vilky. Nepůsobila moc přátelsky, jen se obrátila a zavolala: „Péťo, tak už je tady.“ Nepodala mi ruku, nenechala mě, abych se představila, prostě se zase zanořila do temné chodbičky. Petr vyšel po notné chvíli, kdy jsem trochu potupně čekala u dveří. Nevypadal, že má radost, tak jsem se zeptala, jestli je vše v pořádku. „Co by nebylo v pořádku?“ zeptal se. Atmosféra byla divná. Dali jsme si kávu, chtěl otevřít láhev vína, ale já odmítla a vypařila jsem se. Za dva dny volal, omlouval se, říkal, že maminka se necítila dobře a že on byl z toho nervózní, že bychom návštěvu mohli zopakovat.

Vypravila jsem se s kytkou a bonboniérou pro maminku. Znovu otevřela ona. Když jsem jí to chtěla předat, řekla, že má cukrovku a kytek plnou zahradu. Rozesmála jsem se. Mám ráda, když jsou lidé trochu cyničtí. Vlastně to mám raději, než kdyby mi říkala, že jsem sluníčko a chtěla se objímat. Pak si ale kytku i bonbony převzala a usmála se, takže jsem myslela, že ledy jsou prolomeny. Ovšem Petr byl stejně nervózní jako minule. Když jsem se pak sešli v kavárně, byl  jiný člověk. Tam byl uvolněný, zábavný. Doma se vždy choval, jako by ho právě píchla vosa.

Začali jsme se scházet u mě. Bylo to fajn. Náš vztah přerostl do intimní fáze, ale Petr nikdy nezůstal přes noc. Trochu mi to vadilo, připadalo mi to divné. Říkal, že maminka nemůže být v baráku samotná, že to na ni působí depresivně. Ptala jsem se, jak to řeší, když někam jede na dovolenou, na vícedenní výlet. Vylezlo z něj, že nikam nejezdí. Přitom jeho máma je zcela pohyblivá, v dobré kondici, chodí na nákup, sedává na zahradě.

Z Petra se vyklubal mamánek. Mně se to na jedné straně líbilo. Každá máma by si přála, aby se o ni děti staraly, až bude stará. Takový chlap má u mě plusové body. Jenže co s mužem, který s vámi odmítne jet na dva dny na hory, protože jeho maminka nemůže být v noci sama.

Přitom měl sestru, bratra. Ti žili nedaleko. Oni by s ní přece mohli být nebo by si ji mohli vzít k sobě. Přicházel za mnou v úterky a čtvrtky. Nikdy jindy. Vždy v šest večer a v devět odcházel. No po čase mi to začalo vadit. Kdykoli jsem navrhla, že něco podnikneme o víkendu, zamluvil to, bylo vidět, že nechce. Víkendy trávil s maminkou. Je jí osmdesát tři let a vůbec nejde o paní odkázanou na jeho pomoc. Jednou jela v sobotu na výlet s klubem seniorů, tak hned volal, že by přišel ke mně na celou sobotu.

Vrcholem bylo, když jsem jednou upekla bábovku a vypravila se k nim, protože jsme byli domluvení, že mu donesu nějaké knížky. Zaparkovala jsem před barákem, vyndala tašky, dotáhla vše na zahradu, on tam seděl s maminkou a ani mi nepomohl. „K tomu jsem zaslechla, jak ta bába říká: ‚Co to sem táhne? Doufám, že se tu nestěhuje.‘ A on na to tiše řekl: ‚Neboj, to se nikdy nestane.‘ Já to fakt slyšela.“

Práskla jsem tam s těmi knížkami a bábovkou a už jsme se nikdy neviděli. Ještě měl tu drzost mi několikrát volat. Už jsem mu to nezvedla.

Kamarádka, která o našem vztahu věděla, protože vznikl na akci, kde byla, mi pak přiznala, že se o Petrovi v práci říká, že je zvláštní. Ale také se jí líbilo, jak pěkně se stará o mámu, jak hezký s ní má vztah. Říkala, že ho v zaměstnání za to všichni obdivují.

Obdivuhodné to možná je, ale ne z pozice partnerky, která si uvědomí, že nikdy nebude v jeho životě mít rovnocenné postavení s jeho mámou. Natož aby pro takového chlapa byla nejdůležitější v životě. Bylo to pro mě zklamání, ponížení. Nevěřila jsem, že bych si ještě nějakého muže v tomto věku pustila do života, ale on mi připadal tak hodný, obětavý, slušný. Jenže i takové obdivuhodné vlastnosti se nakonec mohou ukázat být otravné. Zanechalo to ve mně hořkost, zklamání, nenapadlo mě, že existují i šedesátiletí mamánci.

(Jména v textu jsou na přání pisatelky změněna).

 

 

 

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
JC ukončit vztah tím, že odejdu z vypjaté situace a poté nebudu zvedat hovor, je trochu jiné, než se posadit a na rovinu jim nebo tedy později jen jemu říct, že toto mi nevyhovuje, aby za mnou přišel dvakrát v týdnu na přesně vymezené hodiny. Tady neplatí, že je projev slabostí ze vztahu vycouvat. Není. Ji by s nimi čekalo takové malé soukromé peklo na zemi....protože s pevným vztahem matka a syn nemáte šanci hnout. Vždycky budete ta druhá, oba se vám budou snažit vymluvit vaší domněnku, říkat, že děláte z komára velblouda a zbytečně žárlíte. Jelikož jsem ve svém životě měla manžela i na čas spolubydlícího jedináčka s velice úzkým vztahem k mamince, vím moc dobře, o čem mluvím. Jede se tam, kam rozhodně maminka, jde se k ní tehdy, kdy rozhodně ona. Celá rodina se přizpůsobí tomu, co chce ona. Bez ohledu na to, zda se to někomu nehodí. Od mamánka je jediná cesta, odchod. A odejde žena, která je silný jedinec. Slabá žena nebude chtít být sama a tak bude čekat a doufat, že se něco změní. Samo se totiž nezmění nic a v tomto případě fakt není reálná šance. Zejména v takovém věku. Každé dospělé dítě by mělo dojít do fáze osamostatnění. Někdo tam dojde i ve společné domácnosti, někdo s odstěhováním. Pokoušet se změnit druhé, aby též byli samostatní, je běh na velice dlouhou trať s nejistým výsledkem. Znamená to denně vést válku, bez přehánění vést boj proti přesile, která je v dobře zajištěné pevnosti. Je fakt, že moji dva partneři neměli pevně stanovené vycházky, ale maminky musely být téměř u všeho a řídily náš život de facto na dálku. Tedy nic neproběhlo bez jejich souhlasu. Vzájemná symbióza syna a maminky se projevuje dle vzorce typu....maminka by taky ráda s námi šla na koncert, maminka nás zve zítra na oběd, maminka říká, abychom si taky koupili kulatý stůl, maminka zítra přijde na návštěvu, maminka taky na dovolenou nejezdila, doma je přece plno práce, atd atd. Rozumná tchýně, do které mají maminky jedináčků vesměs dost daleko, má svůj život, své známé a koníčky, dovede mlčet se svými nevyzadanymi radami a nechá si pro sebe svoje názory, na které většinou není nikdo zvědavý. Když jsem se stala tchýní, a jsem hned dvojnásobná, měla jsem v paměti to, čím jsem procházela já. Bydlíme blízko sebe, děti jsou na našem sídlišti zvyklé, ale když se vidíme, je to z jejich iniciativy. Co vaří, jak uklízejí, kam jdou a kdy se vrátí, mě vůbec nezajímá. Je to jejich věc.
Dušan Brabec
Svobodný mládenec, zjevně bezdětný, by měl být v tomto věku pro ženu hledající partnerský vztah vždy výstrahou. Jeho maminka v to hraje roli spíše minimální. Nicméně by byla škoda, kdyby paní Lenka po této zkušenosti na muže zanevřela a již nový partnerský vztah nenavázala. Tak jí tímto přeji hodně štěstí!
Jitka Caklová
EK naprostý souhlas, tak to v životě chodí. Nicméně, kdyby byla silná, neboli sama sebou, tak by neutekla a nechci se opakovat (10:20), bylo by to jako v jednom vtipu :-)
Eva Kopecká
JC to je samozřejmě fakt. Nicméně ona spíš utekla. Tím nahrála soupeři na smeč. Petrova maminka měla šanci upevnit se synáčkem pouto. ,, Podívej, Petříku, chová se jak blázen. Inu další, co by si ráda sedla do teplého hnízdečka. Člověk aby se bál doma říct svůj názor. No řekni, není nám spolu nejlíp? A víš co? Zítra si uděláme svíčkovou. Tak, jak ji máš rád."
Jitka Caklová
E.K. 22:09 - Paní Lenka, v případě, že by uměla být sama sebou, tak jako vítěz by odešla středem s milým úsměvem, ale bez usednutí a od plic řečeného. Někdy mlčení řekne víc, než sáhodlouhé moralizování.
Jitka Caklová
09:04: ...... a není daleko doba, kdy se vrátí starobince a chudobince a tam se teprve ukáže, v jakém poměru v nich budou "nedospělí" starci a stařeny, a ti co děti vychovali, ale děti ztratí zájem, protože "samy budou mít málo".
Ivo Patta
Když nemusíte vychovat děti, protože v ekonomy hanebně vedeném účetnictví státního důchodového systému se bezdětným složí na důchod ze svého odvodu sociální daně (nesprávně pojištění), cizí děti, které jste nevychovali, pak není problém nedospět až do důchodového věku.
Jitka Caklová
Nahlédla jsem do rubriky Vtipy. Stává se, že vtip přestává být vtipem. "Každý člověk je "nějaký". To, že neodpovídá mým představám ještě neznamená, že ta dokonalá jsem já."
Jitka Caklová
00:57: Tak nějak jsem to myslela (21:07), jen jsem se z pohledu muže neuměla vyjádřit. Každý živočišný druh je obdařen instinktem (má srdce), ale ne každý dá přednost rozumu. Já také vím, že pro řadu lidí jsem "jednoduchá", no a co, mám z toho být zklamaná, ponížená.....?, přestane se snad Země točit kolem Slunce? Moje zklamání způsobuje moje mysl, nikdy mé srdce ♥
Martin Vrba
Malá technická poznámka. Ten muž, kterého paní Lenka popisuje jako "mamánka" není ve skutečnosti "mamánek". Mamánek je nesamostatný muž, který se o sebe neumí postarat a je závislý na mamince. Neumí si vyprat - uvařit, bydlí u maminky v malém bytě, atd. Tady je to obráceně - maminka je spíše závislá na synovi a oba si bydlí v domě se zahradou. Docela Je možné i to, že syn s matkou jsou domluveni, aby matka byla překážkou vážnějšímu vztahu, o který ten muž ve skutečnosti vůbec nestojí! Ten muž si chce jen občas užít sexu a popovídat s inteligentní ženou - nic víc. Je to tedy spíše obstarožní "SVOBODNÝ MLÁDEC".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.