Tam bylo krásně! Ve stáří se často vybavují vzpomínky na cestování

Moc rádi jsme s manželkou cestovali po světě. Nevynechali jsme ale ani krásné Čechy a Slovensko. Všechny zážitky z cest jsem si nechtěl nechat jen pro sebe, ale vydal jsem knižně už pět cestopisů - Celé Středomoří, Egypt, Tunis i Přední východ. Bohužel, manželka odešla navždy, zdraví se horší, už je asi po cestách. Mám na co vzpomínat.

Cestování jsem nikdy moc rád neměl. Už od malička jsem se už třetí den na táboře těšil domů. To už tam muselo být opravdu něco zajímavého, abych se v dospělosti vzdal svého pohodlí, například Pompeje, Vatikán, Egypt - pyramidy, atd. Mohl jsem a měl jsem dokonce jeden čas vykonávat kontroly po celé naší republice třeba i tam bydlet dva tři dny. Měl jsem to většinou nesplněno. Ostatní jezdili a tak za služební prachy poznali celou republiku. Když jsem dělal v televizi, tak to jsem dost při tom cestoval, ale vždy už odmalinka jsem byl nejraději doma, u rádia, u knížek, u televize. Domácí typ, jako "vyšitej." Manželka sama nebo s kamarádkou navštívila po revoluci mnoho zemí světa. A na co tedy rád vzpomínám? Na ta místa, kde jsem se pohyboval jako kluk často jen v trenýrkách na Praze 8, 9, 10. Doslova nenávidím ty fronty na letištích, stres, zda to všechno dobře dopadne, i jiná postel mi dělá nedobře na páteř - to je daň za vysokou postavu - jsem zvyklý na svou. Na své terase v ekologicky "zanedbané" zahradě jsem nejšťastnější. Minulou neděli jsem si nechal přivézt časopisy z mládí - ze starého bytu a listovali jsme v tom na mé oslavě narozenin: "Mladý svět", "Reportér", "My", "Amatérské rádio", "Dikobrazy", "Zápisníky" a spousty dalších. Asi tři bedny. To jsou mé vzpomínky - mám toho asi 80 kg a do sběru to nedám. :) Jo - zrovna příbuzní tam na té oslavě vyprávěli, že někde na letišti čekali 12 hodin - tak to se nezlobte, ale s tím na mne nechoďte! :)

Bohužel cestuji čím dál tím méně, covid mě nějak zbrzdil a léta přibývají. Ale hezké vzpomínky na různá navštívená místa mám a vracím se k nim.

Když jsme se s manželkou dostali do důchodového věku, cestovali jsme i 4x až 5x za rok, do zahraničí i po tuzemsku. Zpracovával jsem itineráře, točili jsme na kameru, já pak vše po návratu zpracovával a vypaloval na DVD, prostě bylo to krásné. No a pak mně osud manželku vzal a samotnému se mně cestovat nechce. A ani se dívat na DVD z cest. Vyvolává to totiž bohužel hluboké emoce. Stále jen nevím, jak z toho ven... Ozve se někdo s podobným osudem a radou?

Díky za skvělý článek. Určitě vyjadřuje pocity mnoha starších lidí, kteří si ve svém životě stanovili priority s nezapomenutelnými zážitky. A právě třeba z cest.

Velmi hezký článek. Po roce 1990 jsem s manželem i sama procestovala několik zemí a nikdy jsem nelitovala peněz, které cestován stálo. Nebýt covidu, byla bych cestovala více. Bohužel dva roky jsou pro mně jako seniorku dost ztrátové. V současné době se chystám do Izraele. Jen se trochu obávám přestřelek mezi Palestinci a Izraelci

Moc pěkný článek. Vzpomínky nám zůstanou, to nám nikdo nesebere ani se to nerozbije. Prožitky - to je pro mě to pravé ořechové.

Zážitky z cest, ať u nás, nebo do zahraničí, patří k nejhezčím v mém životě.

Moc hezký článek. Je tolik pěkných míst, která stojí za to navštívit. I rozdílný přístup manželů k tomuto tématu může vztah velmi ovlivnit a narušit. Mně je nejlíp o dovolenou doma. Prohlašoval bývalý muž. Jeho rodiče tak žili. Já bych se někam ráda podívala. Říkala jsem já. Naši nás nikam nebrali. Malou satisfakcí bylo, že po rozvodu uznal, že jsem ve všem rozdílném měla pravdu.