Život s krokoměrem. Je to jen móda nebo užitečný trend?

"...... Hodně nebožtíků, málo kameníků,......"

Mně se líbí, jak by všichni chtěli být ....ologové, dělat průzkumy, rozhovory, sedět u PC, zařazovat jednotlivé lidi, aniž by o nich cokoliv věděli, do škatulek dle svého mínění a nikoho nenapadne, když "někdo" nezaseje, nebude mouka, když "někdo" nenasází brambory, že nevyrostou, když "někdo" neupeče chleba, že nebudeme mít co jíst. A to je ten pokrok, pokrok, pokrok...........

Líbí se mi postřeh pana Čepelky.

Jen k tématu článku dodám, že pro mě je chytrý náramek módní doplněk. Pokud bych si ho pořídila jako inspiraci k vyšším výkonům, stala bych se jeho otrokem a to opravdu nemám zapotřebí.

Ještě jsem článek nepřečetl (od té autorky bývají tradičně výborné), ale hned titulek mne inspiroval, mohl bych to zapomenout napsat. Já simyslím, že je množství lidí, kteří k tomu, aby se do něčeho pustili, potřebují nějaký podnět "zvnějšku". Třeba že co mají dělat, jim vlastně ukáže rodina, přátelé, reklama. Nebo začnou změnu životní stylu k 1. lednu. Nebo k víc chůze potřebují krokoměr. A pak jsou lidi (ani lepší, ani horší), kteří ani tak nereagují na důvody od okolí, ale rozhodnou se podle nashromážděných zkušeností jaksi "sami od sebe". Pak klidně píšou knihy, lezou na skály, studují i v dospělosti a nikdo jim nedal popud, nikdo je k tomu nemusel popostrčit. Nepotřebují berličku prvního ledna atd. Líbí se mi lidé z obou skupin, je to jen postřeh...

Od roku 2004, kdy jsem odešla do důchodu a přestala dojíždět do práce, nenosím hodinky, protože je nepotřebuji. Ke vchodovým dveřím mám 9 schodů, do částečně obydleného suterénu, kde mám mrazák a sklad potravin, které nepotřebují lednici, 14 schodů a do podkroví, kde mám "pracovnu" 16 schodů. Když má člověk a ještě k tomu ženská, jen dvě ruce, obstarává chod domácnosti, údržbu domku, okrasnou a užitkovou zahradu, ani ho nenapadne počítat kroky. Kroky si šetřím, proto na nákup a volnočasové aktivity mám koloběžku na vlastní pohon. Nechala jsem se zlákat ke koupi chytrého náramku jen proto, abych zaplnila volné místo po hodinkách a na koloběžce vypadala in :-) Mám jen "hloupý" mobil tak můj i manželův náramek je spárovaný s manželovým mobilem. Ke svému překvapení jsem zjistila, že i bez bezduchého chození, takzvaně kolem komína, nachodím denně v průměru 6 - 7 000 kroků. Jsem zdravá, nadváhu nemám 174/79, cítím se skvěle a to jen díky tomu, co mám v hlavě a ne co mi ukáže chytrý náramek ♥

Krokoměr nemám - nemám ani auto, proto chodím neustále pěšky.* Takže jsem asi těmi co jezdí v autech považována za chudou - ovšem já občas také sedím v letadle, ve vlaku, v autobuse nebo jedu na kole. A jsem se svým životním stylem velice spokojená*

No, jsem první. Už ke článku pana Charváta"o koloběžkách a podobně ", jsem psal :" lidi choďte "... Chci říct že snad každý chytrý telefon má krokoměr, tak stačí ráno ťuknout a večer to omrknout. Už jen cesta a nákup a chození v Globusu, například, udělá zhruba těch šest tisíc, o kterých je často řeč. Abych se pochlubil", můj denní průměr,od začátku roku, je přes dvanáct tisíc kroků. Takže dopoledne běžný provoz, odpoledne tak od tří do pěti. Každý den podotýkám, což si v důchodu můžu "na svý zdraví špendýrovat" jak by řekl pan Hlinomaz, co by krupař Dařbujána a Pandrholy:-) Nutno říct závěrem, že potkáváme s kolegou většinou ženy, chlapi buď makají", nebo sedí ve Zdaru, což je u nás osvěžovna.