Čarovný svět vějířů I
Úvodní foto: Martina Růžičková

Čarovný svět vějířů I

4. 7. 2022

Takový poetický název měla výstava v zámku v Roztokách u Prahy. Není proto divu, že jsme se na ni vypravily – Jitka, Martina a já. Krásné holčičí téma nás nalákalo. Kromě toho se nám líbí zámek a obklopující ho zahrada.

kultura výstavy
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Děkuji podruhé. Martiny fotky jsou krásné.
Martina Růžičková
Mám radost, že se vám fotky z výstavy líbily. Obdivuji Věru, jak dokázala informace o vějířích přehledně zpracovat. Mám doma také jeden vějíř - jako dárek mi ho dcera kdysi přivezla ze školního zájezdu do Španělska.
Soňa Prachfeldová
Věrko, dala sis práci s vývinem vějířů. Moc hezké. Dnes občas zahlédnu seniorku, která se ovívá vějířem v horku. Jak každá věc má svoji úžasnou minulost. Díky.
Dana Puchalská
Děkuju za zajímavý článek. I já mám doma jeden vějíř. Je z Brazílie a opravdu nádherně malovaný.
Irena Mertová
Krásné vějíře a zajímavý článek. Taky mám dva doma..
Věra Ježková
Děkuji vám. Jeden vějíř mám od kamarádky, přivezla mi ho z Anglie.
Blanka Lazarová
Na vějíř už jsem si dlouho nevzpomněla. Ale možná zažije renesanci. V dnešních dnech by se fakt hodil. Ale žádný už doma nemám. Pěkný článek a dobrá dělba práce. :-)
Daniela Řeřichová
Výstava je určitě zajímavá, muzeum v Roztokách je hodně aktivní. Nafotit vějíře ve vitrínách je kumšt, tleskám, Martino. Jako divadelnice považuji vějíře za nezbytnou rekvizitu mnoha her, jako uživatelka oceňuji jejich funkčnost. První z mnoha vějířů mi muž koupil kdysi v Benátkách, další v Brazílii, ale teprve nedávno jsem se odvážila je použít v běžném životě.
Zuzana Pivcová
Měly jsme doma starý vějíř po nějaké příbuzné z babiččiny strany. Byl z tenkých dřevěných plátků, s malovaným obrázkem, podobný tomu ve Věrčině textu. Na rubu byl na jednom dílku již špatně čitelný text. Bylo prý zvykem, že dámám na bále psali na vějíř vzkazy nebo třeba verše jejich tanečníci. Vějíř jsem si "přivlastnila" a používala ho, hlavně v horku. Další levný jsem měla od Vietnamců a další látkový jako souvenir z Malty. Bylo mi vesměs jedno, jak se na mě lidi tváří. Ve vedru mi vějíře poskytly daleko lepší službu než třeba složené noviny. Díky za pěkný a zajímavý článek.
Jitka Hašková
Věrko, moc dobře jsi to napsala a doplnila Fotkami od Martiny. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Od 5. dubna se otevřely dveře pro návštěvníky hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu. Tématem vědomostního kvízu tohoto týdne budou právě státní hrady a zámky.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Co vás nejvíce "nabíjí"?

Výlet do jarní přírody

20%

Setkání s přáteli

20%

Kontakt s rodinou

21%

Knihy

19%

Vitamíny

20%