“Musíme se mít rádi a nesmíme si závidět,” říká Marta Kubišová, držitelka ceny Beauty of Help Award

Při takovém složení odborné poroty nemohl být výsledek jiný. Prázdná poselství na stavu společnosti nic pozitivně nezmění, jsme toho svědky již mnoho let.

“Musíme se mít rádi a nesmíme si závidět”. V prvé řadě si ale musíme umět rozumět. Já se domnívám, že to paní Marta Kubišová mohla myslet například i takto: Že ona ve své branži se kamarádila s Helenou Vondráčkovou a čas tvořila i trio ještě s Václavem Neckářem a po roce 1968 - po okupaci a normalizaci bylo jediné Martě Kubišové postupně zabráněno z tohoto tria pokračovat v pěvecké kariéře. A nedařilo se jí nějak moc dobře ani v normálním civilním životě a bylo by lidské, kdyby si možná i vyčítala, že podepsala Chartu 77, dnes to určitě nepřizná - byla by ještě hloupější, než tehdy. Prožila si velké otřesy v kariéře i ve svém osobním - manželském životě i po zdravotní stránce - prožila si i klinickou smrt a znovu podotýkám, že by se takovému člověku nikdo nedivil, kdyby přestal takový člověk ty druhé lidi milovat - přestal je mít rád - zatrpkl a dokonce jim i záviděl. Možná, že si i tím prošla, ale pak se dočkala zaslouženého pohádkového návratu, už neměla tu lidskou povrchní krásu, ale tu lidskou získala a snažila se kolem sebe pomáhat všem lidem i zvířatům a tak v jejím případě zvítězila láska a pravda nad lží a nenávistí a ona tu větu vyřkla nejdříve asi pro sebe - k sobě: “Musím ty druhé milovat a nesmím druhým závidět” (i když mi mnoho lidí kolem mne ublížilo) a pak to vyřkla jako poselství pro nás. Já jsem to tak tedy pochopil, protože mezi obyčejnými lidmi z televize se o ní toho dost tehdy vědělo. Vy ostatní si přečtěte toto a možná se budete pak malinko i stydět, že jste ta její slova nepochopili, protože jste to pojali jen velice povrchně s tím jedním významem bez znalosti jejího těžkého života. https://cs.wikipedia.org/wiki/Marta_Kubišová

Musím a nesmím... Ještě nejsem tak senilní, aby mne museli upozorňovat na to, co můžu a nemůžu dělat, babičko.

Už nikdy nenaletím na podobný článek a nebudu plýtvat energií, protože pro obyčejné lidi takové celebrity nebudou ztrácet čas. Je lepší být na fotce s paní Kubišovou ( a nebo jinou známou tváří) než obětavé seniorky z lidu. Paní Kubišovou mám ráda, co nesmím a musím vím sama docela dobře, jsem ještě při smyslech.

Je to jedna ze záslužných iniciativ. Paní Marty Kubišové, Dámy české kultury, si nesmírně vážím. Rozumím jejímu osobnímu vyznání, které reflektuje její nejednoduchý život - cit. : "Musíme se mít rádi a nesmíme si závidět,” shrnula svou děkovnou řeč....:-)

Je dobré a povzbuzující, když se oceňuji i senioři, kteří dodávají chuť do života i ostatním, nejsou sami. Viz Hanka Praglová. Také mě překvapila slova paní Marty Kubišové. Nesmíme a musíme. Byla to excelentní zpěvačka a svobodný živel.

Jistě záslužná aktivita. Respektování stáří a stárnutí společnosti je důležité. Pokud někdo potřebuje nechat se inspirovat, má asi řadu příkladů. Jen mě zarazila ta dvě modální slovesa v nadpisu. Nemám ráda, když se mi v mém věku říká, co musím a nesmím. To vím docela dobře sama. Neumím si představit, že musím mít někoho ráda. Závistivá nejsem.

Všem oceněným gratuluji a děkuji za skvělou reprezentaci starších lidí ve společnosti a autorce děkuji, že o tom napsala tento pěkný článek.

Omluva, má být 5*****