Foto: archiv Jana Zelenky

Istrie 2007 - dolce far niente

3. 6. 2022

cestování vzpomínky

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 6.6.2022 08:32

Hvala!

Soňa Prachfeldová 5.6.2022 07:06

Dýchla na mě pohoda i krása zapadajícího slunce. Moc hezké vzpomínání.

Jan Zelenka 4.6.2022 22:14

Milé dámy, děkuji za vaše milé příspěvky.

Vladislava Dejmková 4.6.2022 07:54

Fotografie mi pŕipomněly známá místa, kde mi také bylo fajn.

Jarmila Komberec Jakubcová 4.6.2022 03:49

Velmi krásný článek. Připomněl mi poslední návštěvu Poreče s manželem.

Věra Ježková 3.6.2022 20:23

Jendo, tvé cestopisy čtu ráda. Zavádějí mě do míst, která neznám. Ale jak víš, pocit, že do mě praží slunce, je pro mě velmi nepříjemný.

Jana Jurečková 3.6.2022 19:34

Já nikam necestuji, ale ráda se ponořím do Vašeho vyprávění. Škoda, že mám bratra, který procestoval celý svět, z počátku mi poslal pár fotografií, ale pak už nic. Nikdy mi o svých cestách nevyprávěl...Snad dvě, tři věty. Pokud by mi mamka neřekla, kam jede, ani bych to nevěděla. Takový je ale život. Vaše vzpomínky a totky jsou překrásné.

Jan Zelenka 3.6.2022 19:09

Děkuji, paní Šimková. Oba se ženou jsme měli rádi Středomoří, hlavně Chorvatsko. Proto jsem se i učil chorvatsky, abych mohl mluvit s lidmi.

Hana Šimková 3.6.2022 15:36

Krásné vzpomínky. Asi jste se s manželkou hodně milovali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Poprvé v zahraničí: Že by rodiče přece jen neměli vždy pravdu?

Od dětství jsem byla vychovávána tak, že v našem socialistickém Československu je nejlíp, nikde, a už vůbec ne na západě, líp není. Že u nás je vše nejlepší a nejhezčí, u nás je všechno nejkvalitnější a nejlevnější, proto nemá cenu nikam jezdit.

Věra Schmidová

Fotografie vypráví: Silla del diablo, památka, kterou ochraňuji jako oko v hlavě

Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím hlavu od počítače doprava a tam mě jedna malá fotka, už dost omšelá, zavede do doby dávné a neobvyklé…

Hana Verzichová

Prožít svůj sen

„Prosím vás, abyste v průběhu dne byli na své věci opatrní. Vezměte si jen to, co budete potřebovat, ostatní si můžete nechat v autobuse. Při prohlídce města buďte velmi opatrní na peníze a pasy.

Jan Zelenka

Naše první porevoluční cesta do Vídně

Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.

Marie Měchurová

Moje první cesta za železnou oponu

V roce 1969 emigrovala moje nejstarší sestra Marie s manželem do „západního“ Německa. Po pár neúspěšných žádostech koncem sedmdesátých let o vycestování na pozvání jsem její návštěvu vzdala. Navždy.

Ludmila Černá