Já chci prostě jen žít!
Úvodní foto archiv Jana Zelenky, foto v textu Pixabay.com

Já chci prostě jen žít!

25. 5. 2022

Co vlastně může chtít člověk od života!? Když jsem byl malý, tak jsem o tom moc nepřemýšlel. A žil. Když jsem byl na studiích, tak jsem o tom přemýšlel zase až moc. Co bude, až to bude. Až dostuduji, nebo nedostuduji, až začnu pracovat, až budu mít rodinu a děti a co bude dál a dál.

A pak člověk překročí ten osudový práh a vstoupí do života. A musí se starat. O sebe, o rodinu, o druhé. A tím pádem i o společnost. Dlouhá desetiletí. Na velké přemýšlení není moc času.

Ale teď, ve stáří, ten čas je. Je ho fůra. Je však otázkou, jestli nám není dnes takové velké přemýšlení spíš na škodu. Dnešní, nesmírně zarputilí, aktivisté, by vám určitě poradili. Hlavně ti mladí, kteří vědí vše. A lépe. Kdo tápe a neví, nechť se obrátí na jejich moudré weby. Jak být aktivní, jak být společnosti užitečný, jak se česat, jak o sebe pečovat, jak se moderně oblékat, jak se vzdělávat a dokonce, jak si ještě v tomto pozdním věku užívat sexu. Ještě že nám neradí, kolikrát máme chodit na záchod. Důležité je hlavně být –in-.

Trhněte si nohou, milí aktivisté! Já chci prostě jen žít. Bez stresu, že něco dělám blbě a že nebudu užitečný společnosti, nebo, nedej bůh, třeba i sobě. Vůči společnosti jsem se napracoval a natrápil už dost. Jako senior chci konečně žít, jak sám uznám za vhodné. Hlavně bez rádoby moudrých aktivistických rad.

Jak jsem už kdysi napsal v jedné své básni:

Živote, posečkej, vždyť slunce ještě září,

na malou chvíli jen, jen ohlédnout se zpátky,…

Tak se podívej, živote, počkej ještě malou chvíli! Tolik toho zase nechci. Vždyť slunce ještě svítí. A jestli na čas zaleze za mrak, nebo se obloha zatáhne, není to na furt. Jednou přece vyjít musí.

    

glosa Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Na život snad ani návody a rady neplatí. Každý má svou cestu a kopírka nefunguje.
Jiří Dostal
:-) Po bitvě není každý generálem, někdo zůstává žasnoucím vojínem. Jak čte na "své" mrtvole funebrák Frank (Deník zabijáka) One day at a time, volně Každý den žiješ znovu... :-)
Věra Ježková
Ještě dodatek, po přečtení komentářů – spíš pro ostatní, protože ty mě znáš. Jsem realista, možná s příměsí skepse. A proto nemůžu hledět vstříc radostné budoucnosti; žádná taková tam není a být nemůže. Umím se těšit z hezkých přítomných chvil a doufat v příjemné zážitky v budoucnosti nejbližší. Zpátky se nedívám vědomě, leč minulost se občas připomene sama. Je rovněž mojí součástí: díky ní i kvůli ní jsem taková, jaká jsem.
Věra Ježková
Jendo, dojal jsi mě. A rady, jak žít a jim podobné, nejen od aktivistů, velmi nemám ráda. Napřemýšlela jsem se o životě hodně, nejvíc v mládí – kdy jsem se učila žít.
Rostislav Mraček
Pěkné zamyšlení.
Libor Farský
Každý z nás má svůj vlastní vnitřní vesmír. I s jeho černými dírami, obry i trpaslíky. Abert E. měl ovšem pravdu - to vše je relativní. A to je dobře ...
Jan Zelenka
Milé dámy, děkuji vám za příspěvky do diskuse. Chci jen upřesnit, to, co jsem napsal. Myšlenku článku. Nejsem žádný nadšený optimista, vyhlížející ony bájné světlé zítřky, ale ani pesimista. Jsem realista a vzhledem ke svému, zatím uplynulému nelehkému životu, tvrdý pragmatik. Nechť si každý kouká, kam chce. Já se koukám všude kolem. Čím jsme dnes, tomu vděčíme své minulosti, za kterou člověk jen těžko udělá tlustou čáru. Já žiji přítomností, těším se z toho, co mi život nyní přináší, a píši. A píši. Pokud bych ve svých, zatím třinácti knihách, vzhlížel jen k budoucnosti, byly by to bláboly, které by se nedaly číst. Ale moje knihy se čtou. Možná proto, že jsem se ve své tvorbě zaměřil na více literárních žánrů. Život je krásný ve své rozmanitosti a určitě stojí za to ho ztvárnit v celé šíři. Kdo moje články čte, ten si úsudek může udělat.
Jana Jurečková
Někde jsem četla, že se má žít přítomností. Žádné ohlížení zpět. Už jsem schovala i alba se smutnými fotkami! Co takhle udělat si hezký den. V mém případě to znamená zajet si k rybníku nebo jinam, kde to mám ráda. Život na mě skutečně počká. A až budu chtít, ohlédnu se na chvilku... Napsáno trefně.
Anna Potůčková
Nechci se dívat zpátky ani omylem. Chci také koukat dopředu a přijímat všechny výzvy, které se mě v mém seniorském věku nabízí. Konečně člověk v důchodě nic nemusí a jen může pokud chce a má chut a sílu. At už jsou to výlety, nějaké ty brigády, výpomoc ve spolcích, hlídání vnoučat atd. Takto mě ted život snad více baví, než v produktivním věku, kdy jsem musela chodit do práce, vstávat již ve 4 hodiny ráno atd. Ted vstanu tehdy, kdy jsem vyspaná a je jedno zda je to v 6 hodin nebo v 8 hodin.
Hana Šimková
Zpátky se ohlížet nemá. Dívejte se dopředu a hlavně žijte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.