Oční klinika je dvě stanice metra od mého bydliště, objednala jsem se na úvodní prohlídku. Všichni lékaři i sestry jsou moc milí, práci mají perfektně zorganizovanou. Provedli vyšetření očí, vedoucí lékař vysvětlil, jak bude operace probíhat. Protože nosím brýle od 2 let a trpěla jsem astigmatismem, čočky musí být torické, na ně se ale připlácí. Změřili, vypočítali, každá čočka podle oka trochu jiná – na první oko jsem doplácela 2000 a na druhé 6000 korun. Bez astigmatismu by bylo vše zřejmě zdarma, hradila by celé pojišťovna. Sestra mi předala svazek pokynů, jak se chovat před operací i po ní a též jsem dostala kapky, které se začnou kapat do oka 2 dny před operací.
K samotné operaci jsem si měla přinést s sebou předoperační vyšetření, převlečení na sál – tj. domácí oblek nebo pyžamo, a svačinu (neb se chodí na lačno, ráno jen nutné prášky na tlak a sklenice vody). Zkontrolovali znovu obě oči, chvíli jsem poseděla v čekárně, pak již na operační část kliniky. Tam jsem se převlékla a zamkla si věci do skříňky, seděla v klidu a sestra mi kapala do oka znecitlivující kapičky.
Před samotným zákrokem mne položili na lehátko a milý laskavý anesteziolog zavedl kanylu do žíly, operace se prováděla v analgosedaci s použitím zklidňující látky. Pak jsem byla v naprosté pohodě a průběh operace sledovala jak zajímavý pořad v televizi – kdybych toto věděla předem, nebála bych se.
Operace trvá krátce, se zalepeným okem gázou jsem v klidu chvíli seděla, slupla banán a zavolala dětem, ať pro mne přijedou. Převlékla jsem se a odjeli jsme metrem domů.
Následující den byla kontrola hned ráno. Pan doktor sundal gázu a já jsem jen zírala, jak je najednou svět plný světla a barev. Venku jsem pak nasadila tmavé brýle. Podle pokynů jsem kapala a kapala doma do oka kapky – a kapu ještě dnes.
Druhé oko následovalo, to už jsem se nebála.
Nyní vidím ostře do dálky a dobře na televizi, na blízko jsem si koupila v drogerii dioptrické brýle (2,5) za pár korun, abych mohla číst, než mi po pár týdnech předepíší brýle, které budu nosit na čtení.
Nic mne v průběhu operace ani po ní nebolelo, jen zpočátku trochu pocit svědění, který po kapkách přešel.
Ještě musím popsat, jak jsem se předem vybavila, když jsem vše probrala s kamarádkami, které mají většinou operaci již za sebou. Nemám se totiž nějaký čas předklánět a také si mýt vlasy s předkloněnou hlavou a nosit nic těžkého.
Objednala jsem si tedy na internetu lehkou skládací rybářskou stoličku, sednu si, když dávám prádlo do pračky, čistím kočičí wc nebo něco hledám dole ve skříni. Další omyvatelnou stoličku s protiskluzem do vany (protiskluzovu podložku už mám) kvůli mytí vlasů. A také „prodlouženou ruku“ - je to takové chňapadlo, když mi něco upadne. Tyto věci se budou hodit i v budoucnu. Nákupy jsem si nechala přivézt z on-line obchodů.
Článek jsem napsala pro ty, které operace čeká.