Získat nové přátele je ve vyšším věku těžké. Mnozí starší lidé o to ani nestojí

"....o tom, kdy do kolektivu zaběhnutých letitých přátel a příbuzných pozvat někoho dalšího.....", o tom ale článek paní Hofmanové není. Leda v případě, že by domovy pro seniory měly mít speciální komisi, která by posuzovala, koho do kolektivu přijmout a koho ne? Vy byste to s přehledem a zodpovědností určitě zvládl sám :-) Howgh

10:30 Já ale mluvil přece o něčem jiném, o tom, kdy do kolektivu zaběhnutých letitých přátel a příbuzných pozvat někoho dalšího a v tom jistá zodpovědnost je. A s kým se já setkávám jednotlivě, do toho je mým přátelům jen tolik, kolik jim toho chci jen sám sdělit - některé ani neznají a nevědí, že existují. A tak to mohou být i "exoti" pro studijní účely, což by ostatní nemuseli pochopit. :).

Parafráze 09:31 Pokud se cítím jako zářivé sluníčko, nepotřebuji si někoho "proklepávat" a zjišťovat, zda pro moji spokojenost nemá nějaký "kaz", nejsem posudková komise, ani komise výběrového řízení :-) Líbí se mi věcný příspěvek paní Švancarové v 09:48.

Jeden pukavec ale dokáže zničit celou omeletu. Sluníčková zář ostatních 12 je rázem ta tam. Stejně dokáže pokazit atmosféru společnosti i jeden jediný zapšklý člověk . Proto je dobré každé to vajíčko nejdříve mimo pánev do hrníčku rozklepnout, stejně jako dalšího člověka "proklepnout" mimo již zaběhnutý kolektiv, a teprve pak, když zjistíme, že je bez "kazu", tak ho pak přizvat. :)

Jsem ráda,když potkám lidi se kterými se mi dobře povídá.V případě potřeby se mám na koho obrátit.Přátelství je složitá věc,přátelství a kamarádství jsou dva různé pojmy.Život nás naučí opatrnosti,jak moc si koho pustit k tělu.A hlavně ne ty,kteří z nás vysávají energii.

K sebeodhalení není pesimismu třeba, stačí se smířit se skutečností, že ne všichni jsou naladěni na stejné vlnové délce, jako je ta moje. Pokud se niterně cítím jako zářivé sluníčko, tak mi "pukavci" nevadí :-)

9:16 Nejsem tak pesimistický k sobě a tudíž věřím i v čistotu jiných, ale protože mi někteří lidé nevoní, tak tuším, že to samé mohou cítit i druzí. S těmi se jen míjíme k všeobecné spokojenosti a i to je přece úspěch. :) Proto je dobré vajíčka rozklepat mimo pánvičku - j"tedy ještě lépe mimo příbytek" . . . . .

Problém je v tom, že podle skořápky nikdo nepozná, zda je uvnitř pukavec, nebo zářivé sluníčko. Jisté je pouze to, že dostane jen to, co je on sám :-)

Hezký článek. Maminka v DS měla jednu kamarádku v sousedním pokoji, účastnila se společných akcí a velmi si rozuměla se svou pečovatelkou – mladou dívčinou. Já jsem spíš samotářka a jsem ráda za několik kamarádek, které mám.

Velice nerad bych kohokoli obtěžoval svou přítomností, protože si sám nejvíce vážím klidu a pohody, ale když se nám stejně založeným na podobných základech srandy podaří vzájemně prorazit tu slupku, už i úsměv dokáže ten zázrak, kterou si kolem sebe držíme, tak pak je to stejná výhra, jako když rozklepnete vajíčko a jsou tam dvě. Kdo vám to dneska dá? Průser je - když to jsou ale pukavci - tak pozor. :)