Škoda, že už nejsem malá holka

Ano bylo to tak, prožili jsme si snad volnější dětství než dnes, bez vymožeností moderní doby. A jak my už měli lepší život nes naši prarodiče, myslím, že totéž budou říkat naši vnuci. Každá doba má své.

Nenapsala bych to lépe, přesně jste vystihla naše mládí. Doma jsme pomáhali mamince nebo na zahradě a nikdo neřešil, jestli to neubližuje naší osobnosti. Dospělé jsme respektovali a byli jsme slušní. Kdyby mě slyšeli rodiče, že mluvím sprostě, byl by výprask. Také jsem se to dodnes nenaučila.

Taky ráda vzpomínám na čas malin nezralých. Měla jsem přísnou matku, utíkala jsem do přírody - ráda jsem se toulala, a to mi zůstalo. Hezké vzpomínání....

Zajímavé a pravdivé vzpomínání! My jsme podstatnou část dětství bydlely se Zuzkou ve městě (v Lomnici nad Popelkou) na náměstí, snad tedy naše odpolední aktivity byly více organizované, než činnosti dětí na venkově, i když na kamarádky jsme si také našly alespoň trochu času. V odpoledním rozvrhu se přes týden vystřídala hudební škola, cvičení v Sokole, atletika, míčové hry, divadlo... pravidelně jsme chodily k babičce, tam jsme měly příležitost k dalším běžným činnostem - lezení na stromy a přes plot, kotrmelce, hvězdy, švihadla... Letní i zimní sporty byly samozřejmostí. Televizi jsme doma neměli, písničky byly z rádia, zajímavosti jsme nacházely v knížkách. Rodiče o nás neměli strach, domů jsme se vracely včas. Vzpomínáme si dost často...

Pohlazení po duši pamětníků. Léto na táboře, kde se většina lidí znala, prázdniny v domku na kraji vesnice bez mobilů a počítačů. Snad nikde ta letní rána tak nevoněla, jako tam. Šumáky v kostičce, nanukáč s Eskymákem, pravidelné kino jednou týdně s družinou. Písničky, kdy ti interpreti, kterým je mezi 70 a 80, byli mladí. Doba se mění. Jsem srovnaná se vším, co kdy čas přinesl, ať to bylo takové či makové. Ale i tak vzpomínám. Lidi, většinou příbuzní, které jsem v dětství brala jako samozřejmost, už tady nejsou. Zůstali tam v těch dobách, nad kterými jsme se tu dneska zamysleli. To je zkrátka život. Přináší změny, a my se jim chtě nechtě musíme podřídit....

Nostalgické, ale pravdivé. Doba se dramaticky změnila, asi bych nechtěl být dnes mladý. Lidé jsou si nějak vzdálenější. Ale důchod si tím kazit nenechám.

Jsem ráda, že už nejsem malá holka, pro mě byla základní škola místem odpočinku. Když jsme přišli s bratry ze školy, na stole byl lístek, na které pole, nebo louku máme za rodiči přijít pracovat. Dnes už nemám čeho litovat, vše co jsem se v dětství a mládí naučila, v produktivním věku vytvořila, si dnes ke své spokojenosti náležitě užívám. Mám ráda folk a country a stanice Country je moje oblíbená ♥

Děkuji všem za milé komentáře a věřím v pochopení, že nelkám po nenávratnu, ani se nechci vracet, ale jen tak s nostalgií porovnávám. Tak jako moje maminka porovnávala, tak jako totéž dělala moje babička. Vždyť to k životu patří :)

Moc hezká vzpomínka. Já poslouchám rádio Český impuls. 24 hodin denně tam hrají pouze české písničky z 60. – 80. let.

Hezký článek i vzpomínání, ale co bylo, to bylo. Pláčem planým málo zmůžem, užívejme si, co můžem. Vzhledem k tomu, že i budoucnost je vlastně už teď jistou minulostí, nevidím důvod, proč se vracet k tomu, co už bylo. Raději se věnuji přítomnosti. Venku svítí slunce a z kuchyně voní káva. Včera upečený závin se s ní hezky propojí.