Smrt může být žůžo. Toto říkal před dvaceti lety Vlastimil Brodský

Být milován, nestačí. Zřejmě se bál toho, aby nebyl " ležák " ( viděl poslední dobu M. Horníčka).

Krásný, smutný článek. Ale takové příběhy píše život. Škoda dobrého herce, neměl důvod odcházet, protože byl lidmi milován.

Málokdo je tak odhodlaný,jako byl p. Brodský.Zcela ho chápu,proč se tak rozhodl a měl tu možnost to udělat.Kolikrát,když člověk vidí kdysi slavnou osobu ležet bezmocně na loži,nebo jak se šourá zlomeně bytem a je vidět ten brzký konec,tak je mi jich velice líto.Vlastně nechci vidět to pomalé odcházení ze života,změnu vizáže a jistý úpadek.Tak snad je lépe včas odejít,třeba i způsobem,jaký zvolil V.B.

Mám pana Brodského spojeného zejména s dětstvím a jeho rozhlasovým Hajajou.

Jeden z našich pánů herců. Jeho role, to byl život sám. Měla jsem tu čest si s ním psát a jednou jsme se setkali na akci KSA. Byl to prima člověk. Škoda ho.

Pana Brodského jsem měla ráda. Byl to můj oblíbený herec.

Zajímavá vzpomínka na zajímavého člověka. Líbí se mi jeho pohled na smrt. Víceméně s ním souhlasím. Všem nám byla s životem dána i svobodná vůle. Cítil-li, že má splněno, svobodně se rozhodl opustit hmotu. A já mu tu lehkost, které se mu tím dostalo, upřímně přeji.

Měla jsem takové to civilní herectví pana Brodského moc ráda. A jeho odchod? Neodsuzuji. Já bych byla pro možnost eutanazie.

Pan Brodský - vynikající herec a je zapotřebí velká odvaha skoncovat sám se životem.

Ano, chyba opravena.