Moře! Je to slovo plné tajemství, zejména pro suchozemce. Dnes už každé malé dítě ví, co si má představit - velkou pláž plnou písku, kde si lze celý den hrát a s tátou a mámou se vydovádět ve velké vodě a pak si koupit u stánku velkou porci zmrzliny.
Já, když jsem byla malá, měla jsem jen neurčtou představu velkého rybníka,plného fantastických živočichů. Než jsem se k opravdovému moři dostala, uplynulo ještě hodně vody.
Ke svému prvnímu moři jsme také poprvé letěli, tak to byl pro nás zážitek na druhou. Uchvátilo nás už v letadle, když jsme přistávali. Bylo to nádherně modré, teplé moře Jaderské. Už z letadla jsem si všimla, že na hladině jsou skvrny, buď mnohem tmavší než okolí nebo naopak tyrkysově zelené. Zkušenější sousedi nás poučili, že značí buď větší hloubku nebo odlišné podloží. Přistáli jsme ve Splitu a dýchlo na nás zvláštní vůní, která je jen z moře. Když jsme se ubytovali, šli jsme se jím pokochat a konečně ochutnat, že je moře opravdu slané a že nás neklamali. Bylo slané, tak jsme byl spokojení. Prošli jsme se po nábřeží, obdivovali vysoké palmy a zašli to zapít do hospůdky na lodi crnem vinem. Druhý den jsme pokračovali na ostrov Hvar sympatickou lodí jmenem Postira. Naše ubytování bylo velmi skromné, byly to jen takove malé chatičky s palandami pro 4 lidi. Víc nic. Byli jsme mladí, tak nám to nevadilo, stejně jsme byly celý den pryč. Večer jsme seděli pod borovicemi, kde nám koncertovaly cikády. Zpátky jsme jeli velkou lodí Partyzánkou z Hvaru do Rjeky a zase pršelo. Z Rjeky jsme jeli vlakem az domů.
V dalších letech jsem postupně viděla Černé moře a to v Bulharsku, kde jseme viděli obrovské barevné medúzy, které zahnaly ke břehu vlny po mořské bouři. V Rumunsku bylo velké horko, tak jsme byli stále u moře. Pláže byly jako stříbrné a na boso nás pálily. Prý to nebyl písek, ale úplně ohlazené a rozdrcené ulity mlžů. Poslední setkání s Černým mořem bylo v tehdejším SSSR - v Soči. To byla zase cesta letadlem a pak pri výletu do Abcházie jsme jeli rychlolodí, kterou doprovázelo hejno delfínů. Předváděli nám své odvážné skoky a byli moc milí.
Příště nám skončila doba teplých moří, jeli jsme do NDR k Baltu, voda měla asi 12 stupňů, tak jsem to zkusila jen jednou se starší dcerou a potom jsme se jen tak cachtaly na kraji a pomáhaly mé malé dcerce stavět hrady. Písek byl na to dobrý. Místo koupání jsme jeli do zoologické zahrady, kde to bylo moc pěkné. Zpět jsme jeli přes rozdělený Berlín kolem berlínské zdi. Byla dlouhá a nehezká.
Další moře, které jsme viděli, byl vlastně Atlantický oceán v La Manžském průlivu. Navštívili jsme hrdý Albion, přivítaly nás známé bílé Doverské skály. Moře se ale na nás moc neusmívalo, Jeli jsme lodí a jeho hladina byla ocelově šedá a studená, nad vodou byl hustý mlžný opar. My se ale nepřijeli koupat, ale navštěvovat památky. Neopoměli jsme ani navštívi Grinitský poledník a vyfotit se s ním. Zpět jsme jeli podmořským tunelem.
Nakonec jsme se s přítelkyní domluvily a jeli se podívat na moře Středozemní do Španělska. Bydlely jsme v krásném moderním hotelu blízko krásné pláže se zlatým pískem a teplou modrou vodou. Tím zatím skončilo mé cestování po mořích.
