Takto se do pomoci lidem, kteří prchají před válkou na Ukrajině, zapojují senioři

Všichni, kdo pomáhají zasluhují úctu! Já jsem přispěla finančně, protože si myslím, že je to správně. Bydlím v městysu Dub nad Moravou / u Olomouce /, je zde ubytováno 7 ukrajinců. Maminka s chlapcem v obecním bytě. Další jsou na faře. Je to zásluha našeho pana faráře.

Maruško jsi děvče i tvůj muž se srdcem na správném místě. Oldřichu výborně. Pokud bude zapotřebí pomoc někde u nás poblíž, pomohu. Myslím, že příležitostí bude ještě hodně, je to běh na dlouhou trať, řekla bych přímo štafetový.

Maruško, Oldřichu, oběma velký dík.

Tleskám se slzami v očích. Když vidím ta rozbombardovaná města, je mi z toho smutno. Ti idé jsou chudáci. Není nic horšího, než ztratit své dítě... Jak mohou být tak krutí? Raketami ničit domy, nemocnice, divadla, střílet do lidí ve frontě na chleba, do humanitárních konvojů. To už dávno není politika, to je zvěrstvo.

Vážím si všech, kteří aktivně pomáhají a ubytovávají Ukrajince. Patří jim velký dík. Já jsem pomohla finančně. Po shlédnutí Fokusu Václava Moravce v úterý večer, vím, že prostí lidé jsou odstřiženi od všech zdrojů jako je BBC, CNN a věří oficiální ruské TV a Putinovi,obávám se, že dobře míněné dopisy se k nim nedostanou. Probíhá tam šílené vymývání mozků, ve Fokusu byl vidět i snímek z ruské vojenské přehlídky, kde pochodovali i malé děti se zbraněmi. Připomněli mi to filmy po válce, když se promítalo, jak Němci vychovávali Hitlerjugend. Malý chlapec tam říkal: "MY Rusové jsme z jiného těsta...". Hrůza !!

Díky Oldovi i Marušce za konkrétní jejich konkrétní pomoc. A Honzovi R. za tento článek. My jsme aspoň poslali peníze.

Vážím si těch, kdo se uskromní a nabídnou pomoc. I ti, co nemohou u sebe ubytovat běžence, mohou pomáhat s výukou jazyka formou konverzace. Máme víc času než pracující a rádi si povídáme. Chce to spojit se s výukovým střediskem. Tam jsou sice profíci, ale jen dvě hodiny týdne nestačí.. Pomáhat se dá i dětem , v dětském kolektivu sice slova pochytí, ale pojmenováváním vědomě věcí a situací se rychleji učí. Podobně učili své děti Vietnamci, dávali je důchodcům na hlídání.

Děkuji za článek o obětavosti 2 konkrétních rodin, které nabídly pomoc ubytování Ukrajincům, které vyhnala válka. Jak Maruška M. s manželem, tak Oldřich Č. které známe z tohoto portálu si zaslouží velké poděkování, velký obdiv a úctu! Ne každý však do svého domova může vzít nějaké Ukrajince, sami vlastně bydlíme u dcery ale abychom také nějak pomohli, tak jsme poslali peníze na účet. Jen mě dost mrzí, že jsme při koupi nových matrací ty staré odvezli do sběrného dvora. Ted by se hodily Ukrajincům. Ještě nebyly až tak špatné, byla jen protrhaná povlaková látka, ale ne nějak moc, stačily by na to nové povlaky, které jsme věnovali dceři, která má stejně vysoké matrace jako byly ty naše. Ted jsme si koupili o 5 cm vyšší.

Obdivuji a vážím si každého, kdo dokáže komukoliv pomoci. V našem domě bydlí několik let Ukrajinka. Shání pro vojáky trenýrky a ponožky. Když jsem to oznámila našim seniorům, během několika dnů si mohla v naší klubovně žádané věci vyzvednout. Pro děti i dospělé máme napletené ponožky. Některé už Ukrajinci obdrželi, další doručíme co nejdřív.

Děkuji za sdílení ryzí obětavosti a solidarity. Maruška M. s manželem a Oldřich Č. si zaslouží úctu a veliké poděkování. Přeji jim hodně energie a pokud možno dobré zprávy pro své hosty, které přijali nejen do své rodiny, ale i do svého srdce.