Zrcadlo
Foro Picsart, koláž autorka

Zrcadlo

18. 2. 2022

Téma mě napadlo, když mi jedna z uživatelek napsala, že objektivně zhodnotila mé působení na tomto portálu. Nemračte se, ani neusmívejte, o tom psát nechci. A nepitvala jsem to ani v rubrice, kde se to objevilo. Věřme tomu, že má skutečně zázračnou schopnost se (alespoň ve snech) vyvázat z našich lidských omezení a kosmicky se zahledět na člověka a objektivně posoudit, co tropí. A vidíte, její poznámka byla inspirativní. 

Zajímavější je, když se o něco takového pokusíme sami na sobě. Postavili jste se někdy před zrcadlo, podívali se na sebe a zeptali se: "Kdo jsem? A co si o sobě myslím?" Vsadila bych boty, že většina z nás v tu chvíli zpozoruje další šedivý vlas, další vrásku, unavený výraz, zkrátka se zaměříme hned na kukuč anebo tělo a okamžitě vidíme to, co se nám nelíbí. A to nás od toho pokusu hned odežene. Mávneme rukou, že je potřeba dělat něco pořádného. Třeba umýt to zrcadlo, jelikož je vpravo otisk palce. Budete se mnou souhlasit, že ani to není objektivní sebe-ohodnocení.

Ale proč se tím vlastně vůbec zabývat? Notabene, v našem věku?!

Protože kolem nás krouží Černý pes! A my máme čím dál tím méně síly si na něj dávat skutečný pozor. Co je to za zvíře? To je deprese. V psychologické hantýrce se jí prý takto říká. A není to žádný domácí mazel. Je to s ním otravné, smutné a těžké.

A co tedy s tím? Jak začít? No přeci musíme být pozitivně naladění :-) Hahaha. Já vím, lehko se to řekne. Tak co tedy dělám já: při každé sebemenší důvodné (zdůrazňuji důvodné) příležitosti:

- se pochválím, jaká jsem šikovná, jak mi sluší to nebo tamto, jak jsem dobře vybrala to či ono atd.;
- si o takovou pochvalu řeknu, se smíchem, ale řeknu. Nečekám. To bych se pochvaly nedočkala, lidé málokdy chválí. A tak si říkám i o poděkování;
- vyhýbám se pokud možno špatným zprávám o tom, s čím nic nenadělám. Vím o nich, ale snažím se v nich nehrabat a nevystavovat se mediální masáži;
- jakmile se mi v hlavě usadí negativní myšlenka, a já si to uvědomím, snažím se na tom, o čem je, najít i něco pozitivního anebo si uvědomit, že jde jen o domněnku anebo strach.
Ten strach, ty strachy jsou největší výzvou. Se strachem je těžké bojovat a snadno nás ochromí. Ale k tomu třeba někdy příště.

Mám pro každého čtenáře soukromý tip :-): pozorujte teď chvíli myšlenky, které máte, když jste dočetli až sem. Vyzobněte ty negativní a nahraďte je pozitivními. A ty napište do diskuse. Nemyslím chválu na článek a tak.

Myslím myšlenky, které vám umožní se pousmát: třeba - "fajn, s tou sebechválou mám co zlepšovat" nebo "to bude manžel zírat, až mu místo Chutnalo ti? dnes řeknu "Tedy! Dneska se mi to povedlo! Viď?"

Třeba se budeme vzájemně inspirovat.

Třeba si společně dodáme sílu držet si Černého psa dál od těla...

 

 

 

Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Pro mne sebehodnocení vůbec nesouvisí se zrcadlem. Zrcadlo je pro mě totéž jako pohled jiných lidí na mě. Zatímco cítím jedno oko vlevo a druhé vpravo, vidím je v zrcadle opačně a i ostatní lidé mě vidí opačně. Pro sebehodnocení mám svůj vnitřní zrak. A ten nepotřebuje přesně vědět, jak mi to sluší, jak jsem šikovná, případně, jak být pozitivně naladěna a zda mě chválí jiní a proč mě nechválí. Proto ani nepotřebuji vyzobávat negativní myšlenky a nahradit je pozitivními. Protože ani nevím, jaké myšlenky by měly být pozitivní a naopak. Dnes už se ani nechválím, ani nekritizuji, svůj život už nerozebírám. Pokud jsem to dělala, zápasila jsem s tím, co mi bylo do vínku dáno, měla jsem strach, co bude, co mi hrozí, co nedokážu. Myslím, že zdaleka nejsem sama, kdo dospěl do takového bodu. Je mi opravdu dobře, i když asi jinak, než se to chápe ve smyslu zdravotním. Díky za podnět,
Granda Nekonata
omluva - hrubka :-)
Granda Nekonata
je docela zajímavé, jak se nám vrylo: nesmět se pochválit a být závislý na tom, jak nás hodnotí druzí... a co když nás nepochválí, protože se cítí méněcenní? protože mají strach, že bychom je "převyšovali"?
Vlasta Ledlová
„Slovo deprese často používáme v běžném životě jako označení smutné nálady. Což je omyl. Ne každý, kdo smutní, prožívá zároveň depresi. Deprese je nemoc, nikoli změna nálady. Základním projevem depresivní poruchy je změna nálady spjatá se ztrátou zájmů a radosti. Pacient je smutný, bez energie, odkládá jakoukoli činnost, ztratil chuť k životu, sexu, jídlu, v průběhu dne je ospalý a polehává, přitom v noci špatně spí, stěžuje si na únavu, vyčerpání, bolesti hlavy, na hrudi apod. Depresivní člověk například během usínání stále přemítá o tom, co se mu dnes zase nepovedlo, a zároveň očekává vše špatné i od nového dne. Hluboce si uvědomuje svoji zbytečnost a neschopnost, která ho může dovést až k sebevražedným úmyslům“. Výňatek je z článku Deprese se musí léčit uveřejněného na stránkách České průmyslové zdravotní pojišťovny. https://cpzp.cz/clanek/2315-0-Deprese-se-musi-lecit.html Pohled do zrcadla, samochvála, nenaslouchání špatným zprávám a snaha o pozitivní pohled na svět vám možná zlepší náladu, ale nemocné pacienty z deprese nevyléčí.
Jiří Dostal
:-) Zrcadlo a Černý pes jako tichá radost autorky; dramatizace neohmataných banalit. :-)
Granda Nekonata
11.54 není třeba se omlouvat, paní Kollinová, neberu to vůbec osobně.
Jana Kollinová
Paní Grando, čtu opakovaně Vás příspěvek a vůbec nechápu jeho přínos. Již několikrát jsem v diskuzi přiznala, že komu není dáno ani v apatice nekoupí, ale tentokrát jsem si jistá, že Váš článek má nádech nadřazenost a odtažitosti od sdíleného a navíc, omlouvám se, v mých zrcadlových projekcích jste Černým psem. Sorry!!!
Jitka Caklová
Moc pěkně jste to napsala, jako bych to psala JÁ :-) :-) :-) Chválu od druhých přijímat neumím, protože málo kdo ví, co chválená záležitost obnášela, než jsem se k ní dopracovala. A co se týká samochvály?, tak tou na sobě určitě nešetřím, vím proč :-) :-) :-)
Miloslava Richterová
Dělání, dělání, všechny smutky zahání.... to nám úsměv zachrání... dělání je lék :-) Proto předkové nepotřebovali kouče, při vší práci se uměli radovat ze života i nést nepřízeň osudu.
Granda Nekonata
10.19 :-) jasně

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.