Každý rok 28.prosince vyrážíme s naším turisťákem na povánoční výlet Bystřice pod Hostýnem - sv. Hostýn - Rusava. Tentokrát se nás u vlaku sešlo jen 36, covidová doba některé odradila. Většina se rozhodla, že od nádraží z Bystřice pojede nahoru na Hostýnek autobusem. Na pěší výstup se nás vydalo jen deset.
Začátek cesty přes město byl v pohodě, výstup lesem byl už horší. Poprašek sněhu na listí byl hodně klouzavý a navíc se pod ním schovávaly ledové plochy. Když jsem se z posledních sil "vydrápala" ke spodní kapli, položila jsem si otázku: "Je mi toto zapotřebí? " 2.2.2022 mi bude 74, je načase začít omezovat aktivity a snižovat laťku. Po překonání poslední překážky - nekonečných zledovatělých schodů, padlo moje zásadní rozhodnutí - "Už nikdy více!"
Kostel byl krásně vyzdobený, až oči přecházely z té nádhery. Pomodlila jsem se za celoroční hříchy a slíbila, že už to víckrát neudělám. Požádala jsem Boha o zdraví pro celou naši rodinu a mír pro všechny. Ostatní už na nás čekali v poutním domě, pili kafíčko, ochutnávali cukroví a připíjeli si na zdraví slivovičkou.
Spořádali jsme výbornou držkovku z hlívy ústřičné a pokračovali v cestě na Rusavu. Je to vyhlášená rekreační oblast na druhé straně Hostýna. Na několika km2 se po okolních kopcích rozprostírají chaty a chalupy místních i přespolních obyvatel. Naši cestu tradičně končíváme v pronajatém sále místní hospůdky. Paní hospodská nám zatopila v krbu a krásně prostřela stoly. Dančí guláš a kančí se zelím a knedlíkem byla chutná tečka za naším putováním. Chybělo jen tradiční zpívání u kytary, které nám překazil všudypřítomný covid.
Když nás autobus rozvezl do našich opuštěných domovů, přečetla jsem si na krokoměru, že jsem udělala 23 464 kroků a ušla 13km.
Přeji všem íčkařům do nového roku hodně cestovatelských zážitků, a ať nám to ještě trochu šlape!!