Jak nám dědeček ničil vánoční dárky
Ilustrační foto: Ingimage

Jak nám dědeček ničil vánoční dárky

26. 12. 2021

Vánoce jsme během dětství slavili vždy na chalupě v Beskydech, a to společně s babičkou a dědou a rodinou našeho strýce. S bratranci jsme se vždy každý rok báli, co nám zase náš děda vyvede.

Dědeček byl lékař, takový ten typický doktor z hor, který dokázal rodit na poli (to když nastávající matky do poslední chvíle pomáhaly na rodinném gruntu), operovat ve stodole (vyprávěl nám nejeden příběh, jak zachraňoval život po úrazech s motorovými pilami, od zvířectva, na stavbách), chodil za svými pacienty kilometry pěšky v parném létě či v závějích sněhu. Lidé ho měli nesmírně rádi, a tak děda nosil domů kopy vajec, uzeného masa, klobásy, ovčí sýr. Své pacienty často zval i na chalupu, a tak se stávalo, že nás na Velikonoce či Vánoce bylo mohdy ještě více než deset. Ale o tom až někdy jindy...

Děda byl vynikající lékař, ale na druhou stranu technický antitalent. Neuměl pověsit obraz na zeď, vyměnit kolo u auta či elektrickou pojistku. A toto jeho „neumětelství“ strašilo nás, kluky, každé Vánoce, když si náš dědeček chtěl půjčit hračky, které jsme dostali. Pokaždé, když vzal něco do ruky, mělo to fatální následky. Půjčil si autíčko a ulomil mu otevírací kufr, přisedl si s námi k elektrickému vláčku a utrhl lokomotivě pantograf, půjčil si Igráčka Hasiče a za chvíli mu chyběla ruka. A tak jsme před ním hračky museli schovávat.

Jenže dědeček se nedal, stejně jako každý den i první svátek vánoční vstal v pět hodin ráno, otevřel okna a pozval do chalupy čerstvý vzduch. Všichni jsme se zabořili hlouběji do peřin a spali dál. Děda si usmažil na snídani jako vždy dvě vajíčka a pak začal zkoumat dárky, které jsme nechali na stole. A tak se pravidelně ráno 25. prosince stávalo, že jsme přišli do obývacího pokoje a pod stolem se válely kuličky z Rubikovy věže, letadlové lodi, kterou jsme na Štědrý večer lepili, chyběly kanóny, u stolního ledního hokeje chyběl puk (a to se ještě děda nepřiznal, že zlomil úchyty na brance, takže ta už nikdy nedržela), šestibarevná propiska, kterou jsem si strašně přál, ležela na stole rozebraná na prvočinitele.  

Tehdy jsme to vždy obrečeli, zlobili jsme se na dědu a nechtěli jsme s ním mluvit. Dnes na to rádi vzpomínáme. Na to, jak si dědeček za každou cenu potřeboval ty hračky vyzkoušet. A že to špatně dopadlo, tak to už nám dávno nevadí. Děda byl skvělý, dobrosrdečný člověk, který s námi není už douhých třicet let, ale pořád na něj s láskou vzpomínáme. Nejen o vánocích.

Můj příběh Vánoce vánoční dárky
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Honzo, moc hezké vzpomínky na dědečka. Moje děti neměli žádného dědu, to mi bylo moc líto. Já měla jednoho a byl skvělý, žádnou zábavu nezkazil a mnohé mě naučil.
Hana Práglová
Jako malá jsem nikdy nedostala moc dárků. Nejhezčí vzpomínky mám, jak jsem do staniolu balila kostkový cukr a věšela to na stromeček. Dědeček přidal ořechy a krásně vyleštená červená jablíčka. Maminka s babičkou přidaly špici, baňky hvězdičky,, svíčky a prskavky.Zazvonil zvoneček a Vánoce mohly začít. Prarodiče jsem měla jen jedny a byli skvělí!!!
Helenka Vambleki
Tiše závidím, dědečky jsem nezažila. Zato dědečkovství si užívá Dimko a všechna vnoučata ho milují. Na rozdíl od tvého dědečka zas Dimko všechny hračky vnoučkům opravuje za jejich asistence, aby měli pocit, že si to vlastně opravili sami :-)
Margita Melegova
Jeden uz nebyl kdyz jsem se narodila ale ten druhy byl kouzelny pohadkovy dedecek, ale velice tichy, skromny ale v oboru staveb vyhledavany odbornik, u nich v dome vladla babicka tvrdou rukou, jeji slovo bylo zakonem asi proto se moc neprojevoval.
Zuzana Pivcová
Dědečka jsem zažila jen do 6 let, měli jsme se moc rádi a dost si na něj pamatuji. Psala jsem tu i o něm příspěvek, myslím s názvem Poprvé v blízkosti smrti. Děkuji za moc hezké vyprávění.
Anna Potůčková
Honzo moc krásné vzpomínky na dědečka. Já poznala dědečka jen jednoho a zemřel když mě byly tak 3-4 roky. Takže vzpomínky na něj mám jen ty vyprávěné rodiči.
Marie Novotná
Svoji nešikovnost jistě kompenzoval svým jadrným humorem. Něco mi to připomíná a tak vím ,že tohle jsou ty nejkrásnější vzpomínky.
Oldřich Čepelka
Tak to je síla! Nevím, jestli to autor ještě trochu přibarvil, asi ne, tím spíš je to neuvěřitelný, ale prostě stalo se. Moc jsem se pobavil, soucítil s vašimi dětskými trampotami a taky si vzpomněl na pár drobností z našich dětských vánoc. Takže díky moc!
Blanka Lazarová
Ach jo, já dědečka neměla , brala bych ho všema deseti. Pěkná vzpomínka.
Daniela Řeřichová
Laskavá vzpomínka na dědečka a jako bonus humor. Já jsem měla dědečky velmi šikovné, ale tatínek - bohém- byl nešika.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.