Budu na Vánoce poprvé sama. Je to zkouška odvahy, říká vdova Alena (69)

Pani,Aleno neda mi zeptat se jak jste to zvladla ja zoufale ale paradoxne je dnesek horsi nez vcerejsi den,preju hodne sil.....

Dobry den pani Aleno,vim.jak se citite a rozumim vam,ja jsem.ovdovela letos v kvetnu,manzel.odesel velmi necekane,nahle a rychle behem par minut.Pisu vam protoze i ja budu ve svych sedesati letech poprve v zivote na vanoce sama.Priznam se ze ja mam panickou hruzu z te samoty ktera me ceka manzel byl pro me vsim byl moje vsechno,moje bolest je umocnena jeste datumem 20.12.vyroci nasi svadby,bojim se te dlouhe samoty v praci mame volno az do 2.1.stejne jako vy nechci nikomu narusit zavedene ritualy a nechci byt na obtiz,moje sestra nema cas na me truchleni prestoze je v duchodu.zije si svuj zivot obcas zavola.Priznam se ze ja sedm a pul mesice po odchodu manzela se citim daleko hur a pocituji vetsi a vrtsi bolest z jeho ztraty.Ja na Stedry den prostru pro dva ale vecere zadna nebude.Preji nam obema hodne sil a ano vanocni reklamy jsou nesnesitelne...pokud by jste se chtela zkontaktovat adresa je hansmrk@gmail.com, Hanka

Paní Aleno, moc Vám držím palce. Už jsem taky byla na Vánoce sama. Bylo to po rozvodu. Nechtěla jsem oběma samostatně žijícím dětem narušit ty první společné svátky s partnery. Ano, měla jsem obavy. Ale zvládla jsem to líp, než jsem čekala. Bylo to o to horší, že to byly první ale zároveň poslední Vánoce v jiném bydlení, provizorním. Ale o to lepší, že mi bylo o nějakých 15 let méně. A že rozvod není konec světa. S úmrtím ho nelze srovnávat. Člověku je smutno z toho, že stárne a že lidi kolem něj víc odcházejí. To je to, s čím se těžko smiřujeme....

Letos to budou druhe vanoce bez manzela. Minuly rok jsme vsichni i s detmi byli u moji maminky. Letos nic neplanuji. Mozna se s dcerou projdeme vecer Prahou. Zivot se mi obratil vzhuru nohama v dobe, kdy se meni vse kolem nas. Vzpominam na sveho muze s velkou laskou a jsem na sebe docela hrda, co jsem za tech 16 mesicu dokazala zvladnout. V prvnich mesicich pomohla klinicka psycholozka, fb skupina vdovy a vdovci s detmi i bez a moje deti. Žadne prasky, zadny alkohol. Postupne jsem zacala vnimat vice svet kolem sebe, poznavam nove lidi, ale jsem docela rada i sama. Doufam, ze brzy dojdu k bodu smíření...mozna, snad..mi chybi jen krucek. Drzim vam vsem ovdovelym palce, svet jde bohuzel nemilosrdne dal a je to velka zivotni zkouska. Drzte se. A na vanoce si pustme nejakou komedii nebo detektivku..

Já bych se z Vánoc nepodělávala,nakonec je to jen pár dní,tak co. Je to vše takové uměle nadnesené,aby lidi co nejvíc utráceli,přežírali se a rádoby se radovali. Kdybych byla sama,tak bych si udělala malý stromeček,něco jako vánoční jídlo,kafe a nějaké sušenky a šla se projít někam do přírody.Pak bych si četla nebo se dívala na TV a šla spát jako jindy. Smutek by mě asi taky napadl,ale za to Vánoce nemůžou,spíš ta tma a nedostatek slunce. Takhle s manželem to nepřeháníme,tu pohodu máme v důchodu každý den.....nejen na Vánoce.

Paní Alenko, vím, jaké to je. Jsem už 9 let vdovou. A nejen první vánoce byly bez manžela krušné. Samozřejmě mám milující děti, u kterých trávím od té doby celé vánoční svátky, ale ten smutek mě pokaždé dožene u štědrovečerní večeře a vánočního stromečku. Vždyť jsme spolu byli 42 let ve velmi spokojeném manželství. Přeji hodně sil a hlavně zdraví, to budete nejvíc potřebovat do dalších let.

Paní Alena zažívá bezesporu nejtěžší chvíle v životě. Ztráta životního partnera je velký stres, ale období poté je také hodně těžké. My, kteří jsme také ovdověli, umíme docela dobře pochopit, co Alena prožívá. Měli bychom si ale přiznat, že na tom nejsme všichni stejně. Nezbude jí nic jiného, než tyto svátky přežít a pokusit se v budoucnu o sblížení s přìtelkyní nebo přítelem z blízkého okolí, který má podobný zájem. Paní Aleně přeji hodně zdraví a psychické síly. Škoda, že se ve svém vyprávění nezmínila o svých zálibách, na které třeba celá léta neměla čas. K některým se totiž ve stáří vracíme a drží nás nad vodou. Je třeba hledat a dělat si malé radosti.

Paní Alenko, velice Vás chápu. Sama jsem ovdověla v 41 letech. Nebyla jsem úplně sama, měla jsem sedmnáctiletou dceru, přesto to bylo těžké. Ale stejně jako Vy jsme o Vánocích zůstaly doma, nechtěly jsme někomu narušovat atmosféru. Má to své výhody, prožijete svátky podle svého, nemusíte se nikomu přizpůsobovat. Mně pomáhalo si plánovat i drobné činnosti, psala jsem si jejich seznam. A když mě pohltil smutek, sebelítost, vztek na osud, podívala jsem se do seznamu a začala něco dělat. Soustředění na činnost mě přivádělo na jiné myšlenky a pomáhalo přežít těžké chvíle. Přeji Vám hodně sil, z Vánoc si vyberte jen to, co Vám bude příjemné. Jiřina

Paní Aleno, držím pěsti, aby byly nadcházející Vánoce pro Vás příjemné i když budete sama. Já sama neporadím, vdova nejsem a bojím se doby, kdyby manžel odešel. Máme manželství spokojené, trvá již 37 let a opravdu si tu situaci být vdovou zatím nedokáži představit.

Paní Alenko, snažte se brát Štědrý den jako ostatní dny. Ono to jinak nejde. U nás doma to taky nebude nic moc. Na Štěpána mají myslivci hon a manžel bude vařit guláš na "poslední leč". Několik dní předem si vše chystá, odblaňuje maso, krájí cibuli atd. Vánoční atmosféra se vykrádá ven, ale mu je to jedno. Ani se na něj nezlobím, protože ho to baví a těší se na kamarády a hosty má myslivost moc rád a já mu to přeji. Vám přeji se začíst do pěkné knížky, televize je opravdu vlezlá, v tom s Vámi souhlasím.