Všechno jak má být
Ilustrační foto: pixabay.com

Všechno jak má být

4. 11. 2021

Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží všechno, co prožil. Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období, kdy ještě mohu, ale málo musím. Nelitujme, že jsme staří, je to výsada. Ti méně štastní už tu nejsou.

Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění. Jak málo už je těch okamžiků, kdy se vzájemně s tím druhým potřebujeme, kdy se můžeme rukou dotknout, pohladit.

Ve stáří nemůže být člověk repelent. Je důležité nepromarnit každou příležitost a něco hezkého ještě prožít a udělat.

Více čtu, méně uklízím, sedím na lavičce a pozoruji přírodu. Nic neschraňuji a stále méně toho potřebuji. Na nákup nosím svoje nejlepší oblečení, abych ho ještě užila. Mám čím dále víc pocit, že každé ráno, každá vteřina, každé nadechnutí je opravdovým darem.

Život s námi někdy mává
někdy bolest, někdy sláva.
Narodíš se a jsi  dítě,
všechny  múzy políbí tě.
Co chceš, to si můžeš  přát,
můžeš milovat i lhát,
můžeš dávat, nebo brát.
Co vybereš si ve svém mládí,
to tě v stáří pořád svádí.
Jsi -li šašek, nebo král,
budeš tímto pořád dál.
Moudrost stáří nezachrání
to, co v tobě není k mání.

Někteří důchodci ve svém věku skáčou o tyči, lezou na různé kopce, zdolávají cizí krajiny, chodí na univerzity třetího věku, dělají modelky, prostě dohánějí, co v životě třeba promeškali. Já sedím v křesle, pejska na klíně a jsem spokojenáí, že už si nemusím nic dokazovat a někam se pachtit.

Včera jsem se setkala se spolužáky po X letech. Bylo to moc fajn. Spočítali jsme, kdo už odešel na onen svět a zjistili, že je jich stále více. Radovali jsme se, že tady ještě jsme a že nás život ještě těší. Hovořit o nemocech bylo zakázané. Byli bychom tam totiž dlouho do noci.

A tak tedy ještě něco o řešení problémů stáří.

Ubývá mi dech,
padají mi vlasy,
padají mi zuby,
co to značí asi?

Že by stáří přišlo?
Chce otrávit tělo?
A co mám teď dělat?
Co by tělo chtělo?

Vezmu tedy všechno,
co si šetřím k stáří,
vlasy si nastřelím,
nabarvím, ať září.

Nechám dělat zuby,
úspory mi stačí
Ale co s tím dechem?
Co mám dělat tedy?
A tak milí zlatí,
dýchnu naposledy.

 

 

Můj příběh Podzimní soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Soukupová
Hanko, hezké a snad i pravdivé. A asi hodně individuální. Souhlasím s Maruškou (9.10). Taky mám zatím dost energie, fyzické i psychické síly pořád slouží (díky bohu), tak si slovo "stará" nepřipouštím. ☺
Alena Švancarová
Je to hezky napsané.Také to nejsem já jak za mlada,ale slovo stáří nechci používat.Prostě se holt musíme prát a dokud je na praní síla tak to ještě stojí za to.Něco z Vašeho článku si opíši.
Hana Šimková
Já jsem přece napsala, že je důležité nepromarnit žádnou příležitost a něco hezkého ještě prožít. A pokud máte ještě tolik sil, tak Vám přeji , aby Vám to vydrželo co nejdéle.
Hana Šimková
Ano paní Marie ,všechno je jak má být,. Je dobře, že jste ještě svěží, ale stáří máme všichni za krkem jestli si to připouštíme, nebo ne.
Marie Měchurová
Je mi 73 a ještě pořád mi nedošlo, že jsem stará. Osobně si myslím že po sedmdesátce už to stáří je, ale mozek to nechce akceptovat. Energii i optimismus mužů rozdávat - tak jaképak stáří.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.