Barevným podzimem ze Žitenic do Litoměřic přes Bílou stráň
FOTO: Alena Tollarová

Barevným podzimem ze Žitenic do Litoměřic přes Bílou stráň

24. 10. 2021

Dnů, kdy si člověk může vyjít pod zářivým sluncem a modrou oblohou jen v tričku, v říjnu už mnoho nebývá. Jedním z nich byl i letošní 10. říjen. Přemítala jsem u snídaně nad receptem, jak nejlépe tento den využít.

Nakonec jsem se rozhodla pro mňamku - Bílou stráň u Litoměřic. Tu totiž znám ponejvíce v jarním hávu, kdy její prudký bílý svah hýří barvami jarních květů.

Orchideje včetně vzácného střevíčníku pantoflíčku sem lákají množství "lovců beze zbraní" s foťáky. Podzimní variantu stráně prakticky neznám. A když už tam budu, udělám si menší výšlap ze Žitenic kousek po Žitenické stezce hradů přes Loretu a Skalici na Bílou stráň a dále přes Mostnou horu na autobus v Litoměřicích. Autobusové spojení je trochu zdlouhavé, a tak mě do Žitenic dovezlo naše autíčko, které posléze bylo propuštěno. Ze silnice od Litoměřic do Žitenic je krásně vidět hojně navštěvovaný skalní útvar, zvaný pro svůj charakteristický tvar prostě Kočka. Obloukem ji nakonec uvidím ze shora z Bílé stráně, jak shlíží na Žitenice.

Ale teď už jsem na startu u krásné trojboké výklenkové kapličky v Žitenicích. Hned za ní smutně stojí zámek, který má za sebou dost pohnutou minulost. Patříval světským i církevním majitelům. Začátkem 19. století vyhořel a už nikdy se nevrátil ke své původní podobě. Nakonec v něm po roce 1948 sídlilo JZD a později ho využíval státní oblastní archiv. Dnes patří Královské kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Turistická značka vede kolem navazujícího kostela sv. Petra a Pavla. Za Žitenicemi je na stráni barokní loreta, viditelná sice z dalekého okolí, ovšem když stojíte vedle ní, nedá se vůbec vyfotit. Bohužel není přístupná a ani okny není dovnitř vidět. Cesta pokračuje mezi zahrádkami, kde vesele pořád kvetou růžičky a podzimní květiny. Motýli se ještě činí, leč výzdoba za ploty nasvědčuje blížícímu se halowenu. Hned za Žitenicemi se pokouším úzkou cestičkou v houští vylézt ke křížku Na Křížku, ale nechci riskovat roztržení oblečení a nakonec se vracím. Za vsí jsem zastihla na louce stádo srnek, odmítajících spolupráci. Jen mě zmerčily, zmizely v houští a pózovat nechtěly. Ze Žitenic do Skalice je to co by kamenem dohodil a brzy procházím okrajem vesnice k Bílé stráni. To už jsem opustila Žitenickou stezku zemí hradů a přestoupila na červenou značku. I tu však brzy opouštím, protože vede dolů pod Bílou stráň a já chci jít horem, užívat si pohledy do kraje a dojít na Mostnou horu. Ovečky, které se obvykle pasou na náhorních loukách, tu tentokrát nejsou. Až dole se pasou kravičky, které vypadají jako maličké hračky z dřevěného hospodářství, které jsme kdysi měli ve školce. Jsou vzorně sešikované a všechny hledí jedním směrem.

Přímo proti mým očím se zelená Velké Hradiště i skromnější Malé Hradiště, zvané též Kamýk. Velké Hradiště jsem si už odškrtla (Holý vrch, Hradiště a Bílá stráň), malé mě ještě čeká. Přestože je nádherné počasí a slunce hřeje skoro letně, nepotkala jsem ani človíčka. Bílá stráň je opuštěná a je tu klid, jen břízy šumí v lehkém vánku. Až na konci Bílé stráně se proti mně objevil letně upravený turista. To už je chvíle, kdy se blížím k Mostné hoře a v pohledu vlevo mám místo, odkud jsem vyšla. Kočku vidím zezadu a za ní žitenický kostel. Ani Mostná hora žádný ruch nezažívá, prošla jsem lesem k zavřené rozhledně na vrcholu a druhou stranou sešla k bronzové soše Karla Hynka Máchy. Že vám připomíná sochu Josefa Václava Myslbeka z pražského Petřína? Není divu. Vždyť socha měla původně stát v Litoměřicích, avšak zůstala v Praze. Teprve po stu letech se Litoměřice dočkaly kopie, která se od pražské sochy liší v tom, že nemá na podstavci věnec. Pozdravila jsem se s romantikem a mezi moderními betonovými díly seběhla dolů do Litoměřic na autobus. Za sebou jsem měla nádherný sluníčkový den a v nohou asi 10 km.

cestování fotografování
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Půvabná je ta česká krajina, neméně půvabná je ta Ájina (na fotkách).
Elena Valeriánová
Ještě bych, s dovolením, připsala jeden poznatek. Zrovna čtu knížku Marcely Mlynářové Bez bontonu, bez konvencí. Včera jsem ji znechuceně odložila a asi knihu dočítat nebudu. Nevím, kde se spisovatelka "učila psát", ale mohu jen konstatovat, že tak nezáživné řazení písmen ve slova a slova ve věty, se mi ale vůbec nezamlouvá. Píše podobný žánr jako autorka tohoto článku, který obsahem, svižností a zajímavostí strčí paní spisovatelku hravě do kapsy.
Elena Valeriánová
Jeden pláče, že nemá kopečky, druhý pláče, že je má moc velké (já) a jenom u vás jsou tak akorát. Ani malé, ani velké a těch památek, co tam máte od krásných i zdevastovaných panských sídel, přes malé sakrální stavby a roztodivné přírodní útvary i květenu všeho druhu. Je dobře, že nás provádíš tímto úžasným koutem naší vlasti svými krásnými fotkami.
Vladislava Dejmková
Moc hezké, krajina, fotky i článek. Nám z té roviny kopečky v krajině někdy dost chybí.
Věra Ježková
Ali, bezva. My jsme tvůj výlet měli nadvakrát. Právě jsem vložila článek. Kilometry nepočítáme – jsme rádi, že chodíme. :-)
Jitka Hašková
Díky za krásný výlet. Slovní i fotkama.
Jan Zelenka
Máme pěkný kraj, že jo? Ta místa pochopitelně znám. I když mi už to nechodí tak dobře, jako před lety. ještě, že jsi mě před časem upozornila, že špatně nazývám ty dva kopce poblíž Bílé stráně - Velké a Malé Hradiště.
Naděžda Špásová
Asi už máme po výletech, tenhle byl určitě moc hezký. Taky jsem nedávno psala o Hradišti, fotky jsou pěkné.
Marie Měchurová
To není fér, tolik krásných kopečků okolo Roudnice, my z Hané jsme znevýhodněni. Jako vždy perfektní. Kraj okolo Litoměřic známe z vlaku, nikdy se ten pohled neomrzí. Jednou jsme vystoupili a pochodovalo směr Ploskovice.
Daniela Řeřichová
Tolik krásy na tom světě ..., kterou umíš, Alenko, emotivně přiblížit. Veliké poděkování za pěknou fotoreportáž.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.