Čas zoufalství a beznaděje. Rodiny si neumí poradit s péčí o starého člověka

Problém je v tom, že v současné době mnoho dětí nežije se svými starými rodiči v jednom městě potažmo státě. A to se pak péče zajišťuje obtížně.

Je samozřejmně dobře, že se nová vláda POKUSÍ - jinak než ta stará !! Ale především jde o člověka a lidi ktří ve většině případů mají své potomky a ti nemusí být politiky ! Po roce 1990 postoupilo vzdělání občanů ČR na vyšší úroven než bylo za a před Husákem. Problematická ale zůstává rodinná etika a slušnost mezi jednotlivými členy rodiny. To není o politice a režimu - ale o tom o čem už se zminoval Neruda ve své Dědově míse !!

:-) Paní Pokorná, tak jsem to nemyslel, všichni pijeme denně ze svého poháru domýšlivé blbosti, "vůbec nic" je přívlastek skoro leninský, altruisté sají i z cecíku kouzlem nechtěného, předpokládám těšení sociologů na opravdový průser. :-) |:-)

Nová vláda se to prý pokusí aspoň zčásti vyřešit - zmírnit. Myslím, že to bude kombinace větší pomoci rodinám + nové ústavy + odlehčovací služby pro pečující. Za min. vlády se s tím nedělo vůbec nic. Na MPSV se vlastně za celou dobu neudělalo vůbec nic kromě nasypávání peněz různých skupinám. Nebo snad ano?

:-) :-) Ano, jojo je ta správná symbolika, jenom drobná připomínka, že protipólem socialismu není kapitalismus, ale individualismus, tak blbě jsme se to v politické ekonomii učili, z toho viz altruismus a egoismus. Starost je mým posláním a vyzobávání mistrovstvím, i když jeden chřadne... :-) :-)

:-) Už zapomínám - "Na posledním místě každého našeho snažení budiž vždycky člověk!" - Alexej Čepička

:-) :-) Stát nezanedbal přípravu zdravotního a sociálního systému na zabezpečení potřebných, zejména pak starých, stát upřednostňuje zásadu "postarej se každý sám" v duchu popletené zásady Alexeje Čepičky "Na konci každého našeho snažení budiž vždycky člověk!" Ostatně "ryzí demokrat" a zgruntu hodný člověk dnes regeneruje v armádním špitále takříkajíc po zásluze či jak je mu podobné. :-) :-)

Docela výstižně popsáno, procházím podobnou situací, pečujeme o tatínka (85 let) po mozkové mrtvici a loni prodělaném covidu. A jak píše paní Halátová příspěvek na péči všechno neřeší, ošetřovatelka nebo fyzioterapeut vám přijde 2x týdně, zbytek musíte platit, na to každý nemá našetřeno. Myslím, že skutečně stát zanedbal přípravu, přece bylo dlouho dopředu jasné, že bude starých přibývat. Kdyby alespoň byl dostatek denních stacionářů - to by spoustě lidí ulevilo.

Ta paní, když má 61 roků, tak snad může požádat o starobní důchod a o příspěvek na péči o matku. I kdyby jí scházel rok nebo dva na nárok do důchodu, tak může zůstat v evidenci ÚP v péči o osobu blízkou. Vím, že je to hodně náročné, starat se o tak nemocného člověka, ale snad se dá sehnat i ošetřovatelka ze sociálních služeb. Ta paní není jediná, kdo se stará nebo staral o nemocného rodiče. Ta paní, která píše o tom, že "stát s tím nic nedělá" - no stát jsme my všichni. A stát se nikdy nestaral o staré a nemocné lidi. Vždy to byla záležitost rodiny.

Dobry den, take jsem si touto situaci prosla uz dokonce 2x, je otresne, ze stat s tim nic nedela, necha to na lidech samotnych, dopusti tezky business se seniory, LDN stoji za dve veci, je to proste hrozne a vubec tomu nerozum proc to tak je....