Příliš mladý nebo příliš starý. Věkový rozdíl mezi partnery provází řada předsudků

Asi tak nějak bych to řekla, kdybych se k věci uměla vyjádřit stručně. Ať si žije kdo chce s kým chce, mě nic nepohoršuje. Je to každého věc. Kdo chce s kým být pro prachy, pro výhody, kdo chce mít partnerku ve věku o jednu dvě generace mladší. A nebo v případě partnera, chce-li čtyřicetiletý uléhat vedle šedesátileté, pro mě za mě. V případě vdov po našich uznávaných a oblíbených umělcích nedokážu ale překousnout fakt, že se některé chovají jako puštěné ze řetězu. Byla to jejich volba, musely počítat, že jednou to budou ony, kdo zůstane sám. Takže když plní stránky bulváru svými vztahy s výrazně mladšími muži, to ustát neumím. Protože ti jejich původní manželé a partneři něco pro naši zemi udělali, byli uznávání a tyhle jejich dámy po nich zdědily jméno i majetek. Měly by se umět trochu chovat. Bohužel, ne každá to zvládne s grácií. Ať si ty dámy žijí po svém,nezávidím majetek, ani ty mladší chlapy, ale mně to veřejné prezentování sebe sama ve stylu znovu se vdát za mladšího, eventuálně si s ním na prahu přechodu pořídit další dítě, přijde opravdu až nechutné. Vdova po umělci, který byl všeobecné uznávaný i jako člověk, by měla brát jako poctu, že s ní žil a v zájmu jeho památky neprezentovat ty svoje avantýry. Asi bez toho neumějí žít....tedy myslím, aby o nich svět za každou cenu věděl. I když jediné, co dokázaly, bylo, stát se manželkou někoho uznávaného.

Paní Kopecká, moje řeč, o mnoho starší chlap si má s mladší ženou jen užít, co si jeho tělo žádá a na co ještě má ve všech významech toho „má“, ale nemá se už k té ženě vázat sňatkem a tím méně s ní mít děti, které se budou za něj stydět, protože jim bude spíše dědou, než otcem a brzy z nich udělá poloviční sirotky.:)

Omlouvám se za primitivní názor obyčejného člověka....ale lidí se dneska zhlidli v takovém ne zrovna pro řadové občany podnětném příkladu. A sice lidí bohatých, slavných, známých. Vodit v šedesáti či později do školy svého prvňáčka. Vozit v šedesáti či později kočárek se svým posledním potomkem. A tak. Znám pár takových párů ve svém okolí. Asi si muži myslí, jak je úžasné, mít ženu o 25 let mladší. Co si myslí ženy, nedokážu odhadnout. Každý z těch všech vztahů skončil dříve či později odchodem ženy. Ono je třeba úžasné chodit do společnosti a dělat doprovod známé osobnosti a lítat s ním po světě. Ovšem doprovázet stejnou věkovou kategorii k lékaři či doma na WC už patrně taková zábava není. Muž má být jen o nějaký ten rok starší a to vztah třeba v padesáti procentech stejně nevyjde. Beru jako skutečný risk jít do manželství s někým o generaci starším. Za mě tohle ne....ono stačí mít rozdílný názor,zvyky z původní rodiny, vzdělání,majetkové poměry.....i při skoro stejném věku tohle na špatný konec bohatě stačí!

Na životě je zajímavé právě to, že na něj není žádný návod. Právě dnes jsem četla vyznání ženy starší než manžel, že je z jejich 7 let šťastného manželství stále nadšená. Jiná žena starší než manžel se po nepovedené operaci starala dva roky o ležícího manžela než zemřel. Jiná manželka o hodně staršího manžela musí řešit jeho zdravotní potíže. Jsou věci, které si nenaplánujete a nikdo je za vás nevyřeší.

Myslím, že větší věkový rozdíl mezi partnery je v pohodě, jinak by spolu nežili. Problém bývá až když starší z nich onemocní. Nemoc a stáří, to může být pro mladšího a zdravého partnera až dost tvrdý oříšek.

Tatínek byl o 11 let starší, teta měla manžela o 20 let staršího, neteř má manžela o 15 let staršího a ve všech případech bylo a je vše v pohodě. Pěkný vztah.

Manžel je o 2 roky starší,takže to mi připadá ideální,zažili jsme podobné dětství i mládí.Moje máma byla o 9 let mladší,než otec,dobrotu to nedělalo - z jeho strany. Strýc měl manželku o 7 let starší a taky to nebylo ideální.Zkrátka je hlavní mít něco společného,porozumění,nadhled,trpělivost,pak asi si ti dva rozumějí a na věku tolik nesejde.

Je to každého věc, existuje takové rčení " nikdy neříkej nikdy". Ovšem, když partnerka vypadá vedle svého zajíčka, jako stará stanová kůže, viz H. Gregorová a její zajíček, nebo partner vypadá, jako kdyby utekl hrobníkovi z lopaty a partnerka jako odvážná školačka, to se tedy nezlobte, ale v takovém vztahu láska je pouze jednostranná. V tomhle jsem hodně skeptická a nevidím na tom nic hezkého. Ano, výjimka potvrzuje pravidlo, ale nevěřím ani tomu. U takových vztahů je z psychologického hlediska něco špatně.

Kdysi vyprávěl Menšík, jak se přátelil s celoživotním kamarádem Kostelkou a často spolu prý chodili na předlouhých procházkách, kdy jeden doprovázel toho druhého domů a pak si to zase vyměnili a doprovázel ten první zase toho druhého . . . . . pořád spolu „kecali a kecali“ a měli si stále co nového říci a bylo jim evidentně spolu moc dobře, a že je velká škoda, že Kostelka „nemá prsa!“ (že není ženou), že by z nich byl ideální pár a spousta věcí by se tím hned vyřešila. Tím chci já říct, že když se najde dokonce tedy muž a žena, že je úplně jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, že to mezi nimi musí hlavně „klapat“, že si musí být v něčem hodně blízcí a jeden o druhém si musí říct - a to bez ironie ): „Ty jsi mi tu k plné spokojenosti s životem ještě chyběl!“ A že si později třeba zase zevšední a rozejdou se, tak to může potkat všechny, dokonce i ty s „ideálním“ věkovým rozdílem.