fota: autorka

Autorské čtení v knihovně aneb Týden knihoven

10. 10. 2021

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5.2 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Švancarová 3.11.2021 11:25

Když jsem hlídala vnoučata,která jsou dnes dospělá,po obědě jsem jim četla z Malého Bobše.Děti seděly a pořád se smály.Nakonec jim říkám aby mi pověděly o čem jsem četa.Byla jsem velice překvapena,že mi povyprávěly to,co jsem četla.Dnes vnučka také čte a jsem ráda,že si ke knihám našla cestu.Vnuk nečte,,je to táta od rodiny. má jiné zájmy,ale rozumné.Kniha je můj odpočinek.

Dana Kolářová 13.10.2021 20:30

Děkuji vám za milá slova a přeji hezké chvilky s knihami.

Marie Seitlová 11.10.2021 21:13

Tvou knihu bych si také ráda od tebe poslechla. Pěkná akce.

Martina Růžičková 10.10.2021 14:04

Hezká akce :-). Taky ráda předčítám.

Zuzana Pivcová 10.10.2021 13:45

Kolikrát jsem si říkala, že bych ráda někde předčítala, ať už dětem nebo seniorům, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Třeba tady na jihu, uvidíme. Díky.

Jana Šenbergerová 10.10.2021 13:30

Dano, ač už nejsem dítě, byla bych také velmi pozorný posluchač. I obrázky bych si ráda prohlédla. Díky.

Dana Kolářová 10.10.2021 11:54

Až budou nakresleny, myslím, že to nebude problém, Libore.

Libor Farský 10.10.2021 09:52

Je mi strašně líto, že tam nemohu být. Danuško, bylo by možné potom ty dětské kresby vyfotit a poslat? Jsem totiž sběratelem ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá