Byli to právě Židé, kteří před čtyřmi tisíci lety "vynalezli" volný den. V dnešní době pětidenního pracovního týdne, který považujeme za samozřejmý, se to může zdát podivné. Den volna či výraz dovolená takový Egypťan, Řek nebo Říman neznali. Dokonce staří Řekové, kteří tolik zdůrazňovali význam svého Platóna a Aristotela, se "líným" Židům rádi vysmívali, protože odmítali určitý den v týdnu pracovat. Trval tedy několik tisíc let, než lidstvo pochopilo, jakou cenu pro naši civilizaci má den volna.
Co tedy šabat vlastně představuje? Šabat je ústředním tématem židovské víry. Je obsažen už v deseti přikázáních Božích, a proto je významnější a posvátnější než všechny židovské svátky. V naší tradici se udržuje mnoho historek, které význam šabatu zdůrazňují. Můj otec mi říkal, že Mesiáš, na kterého my Židé stále čekáme, přijde teprve tehdy, až všichni Židé dodrží dvakrát za sebou všechny příkazy platné pro šabat, anebo když je všichni dvakrát za sebou nedodrží. Výkladem tohoto protichůdného názoru se zabývají rabíni již řadu let a jak se o nás říká "Dva Židé, tři názory".
Šabat je to, co spojuje nás Židy ve všech diasporách a jedno židovské přísloví říká, že "nikoliv Židé drží šabat, ale šabat drží Židy", Slyšela jsem názor jednoho rabína, že šabat je možné považovat za jistý druh protestu proti utlačování a zotročení. Lze ho definovat jako odpor proti ovládání jedince cizí vůlí. Šabatový klid platil i pro otroky a domácí zvířata. Je zřejmé, jak radikálně tato myšlenka působila v běžném životě v biblických dobách.
Moje maminka se přípravě šatabu každý pátek důkladně věnovala, Odpoledne již bylo připraveno tradiční jídlo a byl prostřený stůl svátečním ubrusem, který byl určený jen pro tento večer. Na stůl pak postavila svícen s dvěma svícemi.Ty pak zapálila asi dvacet minut před západem slunce. Poté si všichni členové rodiny popřejí buď hebrejsky šabat shalom nebo jidiš a gitn šabes. Muži se pak vypraví na večerní modlitbu do synagogy. Když se vrátí, začíná večeře, která je o všech svátcích zahajována modlitbou zvanou kiduš.
Konec šabatu bývá zakončen havdalou. Přeložila bych tento hebrejský výraz jako oddělení /odlišení/ mezi návratem do všedních dnů. O obřadu havdala jsem se již zmínila v předchozím článku "Co je to košer"..Modlitbou havdala se loučíme v sobotu večer se šabatem. Na stole koluje mezi hosty stříbrná nádoba s vonným kořením a každý si k němu přivoní. Vůně koření má potěšit duši zarmoucenou odcházejícím šabatem.
Moji předci pocházeli z východní Evropy, kde židovské obyvatelstvo bylo velmi chudé. Během týdne si lidé mohli dovolit skývu černého chleba, slanečka a možná trochu kořalky. Něco málo vydělaných peněz si ušetřili na nákupy pro sváteční stůl. Koupili si kapra, z kterého udělali rybí karbanátky /gefilte fisch/, kus masa, fazole a brambory. Ještě zmíním jeden nepsaný zákon, a to, že manželský pár má na šabatový večer, tedy v pátek po večeři, přikázaný pohlavní styk. Je známo, že většina dětí byla právě počata v tento den.
Při návštěvě Jeruzaléma jsem měla nejraději páteční večer, kdy město se úplně ztišilo, občas projela pouze sanitka a jen muži kráčeli na večerní modlitbu. Navštívila jsem Západní zeď, kde jsem se pomodlila za zdraví své rodiny. Jeruzalém je velmi rušné město, kde i do noci se lidé rádi baví. Jen tento večer většina i sekulárních Židů si užívá šabatovou večeři se svými blízkými.
Šabatové příkazy a zákazy nejsou ale dogmou. Pokud by došlo k ohrožení života, mohou Židé porušit všechny příkazy. Talmud dodává: "Poruš šabat, abys žil a mohl ještě mnoho šabatů světit".
"Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče, ani tvůj host, který žije v tvých branách " (Ex.20.8-10).
Shalom
