Diskuze slouží k vyjádření čtenářů. Jestli se jím článek líbil nebo naopak nelíbil. Jak to vidí oni. Slouží jako zpětná vazba, která autorovi pomáhá. Jenže někdy se to zde zvrtne do vzájemné nevraživosti, do osobní roviny a přitom to nemá s tématem pranic společného. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě rádi čtou. Také kritikům za připomínky. Nikoliv těm, kteří vytrhávají věci z kontextu, osočují, někdy si vymýšlí s úmyslem ublížit. Jedná potom o cílený útok na osobu autora. Jsou to pořád stejní lidé, co se snaží uškodit. Je to fenomén dnešního elektronického světa, kde se na sociálních schovávají lidé, kteří potom mohou šířit blbou náladu, útočit a rozsévat i nenávist a strach.
Dokonce jsem se v diskuzi dočetl, že jsem dacan a exhibicionista. Přitom mě ty lidé neznají. Neví, co jsem zač a co jsem dokázal. Jak žiji. Co prožívám. Jaké mám postoje a názory. Nemusím být každému sympatický, ani nechci. Nejsem alibista. Zvoleného prezidenta Donalda Trumpa nemusím, ale jeho prohlášení, že se pokusí ukončit vraždění na Ukrajině je mi sympatické. Jedna paní, které si vážím, v diskusi napsala: „Ti, kteří hýří neadekvátní kritikou, z převážné většiny nemají na webu žádný článek“!
Přemýšlel jsem o tom. Rozhodl jsem se, že tyto lidi otestuji. Má hypotéza zněla: „Ať napíšu cokoliv, tak vždy něco mi omlátí o hlavu“. Bláhově jsem se domníval, že když budu psát o krásách podzimní přírody, tak se jim to bude líbit a žádný podraz na mě neušijí. Bohužel se má hypotéza naplnila. Harmonie lužního lesa je neoslovila.
V úvodu článku vyprávím o tom, že žena vaří sváteční oběd a já odcházím se kochat. Nezklamali. Vytrhli větu z kontextu a udělali ze mě špatného chlapa. Prý manželce nepomáhám. Byla rozpoutána ohavná diskuze, která zadupala tu nádhernou přírodu. Jedna paní na to dokonce reagovala slovy: „Já jsem svého syna dobře vychovala, pomáhá své mladé manželce“. Je na něho prý pyšná a já jsem podle ní zloduch. Psal jsem to jako pozvánku. Ve smyslu: „Lidé běžte se na tu krásu také podívat. Je to estetický zážitek. Příroda čaruje“. Skutečnost je ale prozaická. Manželka při vaření nikoho v kuchyni nechce. Možná ještě vnučky. Ona mě sama vyhnala do toho lesa.
Jak může někdo psát takový odpad, když neví, jak to u nás chodí? Jsme spolu již 43 let a navzájem si pomáháme. Myslím si, že podle statistiky na to polovina manželství ani nedosáhne. Já jsem si loni při sportu přetrhl achillovku. To vám na nohu dají nechodící sádru a po zdravé musíte hopkat. Jako starší muž chodím v noci častěji čůrat. Žena proto koupila bažanta, do kterého jsem se v noci vyprazdňoval. Samozřejmě jsem se ve tmě občas netrefil. Nechtěl jsem rozsvítit a vzbudit ji. Ráno si bez výčitek natáhla rukavice, kapky utřela, podlahu vydesinfikovala a obsah vylila. Vážím si jí a jsem rád, že jsem ji jako dívku kdysi dávno oslovil.
Já jí to vracím. Onemocněla ušní chorobou. Jak přijde její atak, začne se jí točit hlava a neudrží rovnováhu. Může spadnout a zranit se. Zrovna tento týden s ní pendluji ráno do práce a odpoledne zpět. Včera měla smůlu. Já byl v Ostravě ve fakultní nemocnici, kde dělám dobrovolnickou práci. Sedlo to na ni. Uchýlila se na lavičku u zastávky MHD a zavolala si taxi. Požádlala mladé lidi, zda by ji do auta nedoprovodili. Ochotou se nepřetrhli.
V rámci diskuzi o kouzelné přírodě jedna dáma napsala, že mám „zbytnělé ego“. Možná má pravdu. Jenže nebýt toho silného ega tak bych ponurné dětství nemusel přežít. Možná bych se utopil v depresích. Každého člověka kladně formuje jeho rané dětství. Většinou mají děti doma klidný přístav kam se mohou uchýlit do bezpečí. Mě chyběl. Pomohlo mi opět mé já. Jsem takový, jaký jsem. Ať se vám to líbí nebo nelíbí. Jsem se sebou i životem spokojen. Vážím si sebe.
Z diskuze jsem se dozvěděl, že jsem vulgární. Ano použil jsem nepěkné slovo „nasrali mě“. Myslím si, že mám bohatou slovní zásobu, ale jiné slovo nebylo adekvátní. Když o vás někdo říká věci, které neděláte a nejste takový, jak píše "kritik" tak to slovo není ani přiměřené. Nedokáže totiž vyjádřit mé pocity ze lži a osočování. Je to asi jako v mluvnici pro jazyk český když stupňujete přídavná jména. Je něco krásné, krásnější a nejkrásnější. Stejné je jako namíchl, naštval a nasral. Ten poslední výraz je jako třetí stupeň. Kdybych napsal, že mě ten který mě očernil naštval, nemělo by tu intenzitu uvedené emoce. Ztrácelo by to účinnost
Nevím, jestli je to u těchto jedinců, kteří útočí závist nebo frustrace z nenaplněného života. Je pravdou, že z mého psaní je cítit sebevědomí a pohoda. Možná to některým vadí. Musím se držet a nenechat se vyprovokovat. Držte mi palce. Nechci, aby podle mě nejlepší stránky pro seniory byly stokou. Je tady plno čtenářů, kteří se na mé články těší. Pro ty píši a proto jsem tady. Myslím si, že jsem racionální člověk, ale postrádám logiku, proč mě čtou někteří lidé, když se jim mé psaní nelíbí? Nebo je za tím něco jiného? Obrázek si udělejte každý sám. Já to jiným autorům nedělám.
Jindra