Řevnice 2021

Setkání v Řevnicích bylo naplánováno už na loňský rok, leč ze známých důvodů se, tak jako mnoho dalších akcí, nemohlo uskutečnit. Naštěstí bylo jen odloženo a jedno zářijové úterý Kemp Řevnice ožil a jeho ubytovací kapacitu naplnil smích houfu veselých seniorů ze všech koutů naší země, spojených portálem i60.
Po ubytování a vybalení "nezbytných věcí" došlo na bouřlivé vítání za pomoci oněch "nezbytných věcí" z Moravy, většinou tekutých. První skupinová vycházka vedla přes Berounku městem do lesa, kde Řevnice mají svoje lesní divadlo. To zrovna nehrálo, takže jsme mohly nakouknout jen přes plot. Za pomoci přistaveného jakéhosi stolečku jsme se u vchodu na samospoušť vyfotily. Večerní zábava trvala do pozdního večera, však jsme se dlouho neviděli a bylo o čem vyprávět.
Středeční den patřil společné návštěvě barokního areálu Skalka s kostelíkem, křížovou cestou a poustevnou. K dispozici byla 4 auta, která však celou kumpanii najednou nepobrala. Vyřešilo se to otočením auta "vedoucího zájezdu i celého íčka" Honzy Rašky a jeho dvojitou jízdou. Na cestě na Skalku jsme se pak dohonili. Seniorské přiblížení ke Skalce bylo vymyšleno geniálně, a sice postupem seshora dolů a nikoli naopak, jak by se asi správně slušelo. Tak jsme napřed spatřili poustevnu zezadu a od ní postupovali mezi kapličkami - jednotlivými zastaveními křížové cesty dolů ke kostelíku. Pozdní září už les kolem kapliček vyzdobilo podzimními barvami spadaného listí, a tak jsme fotili jako o závod. Vlastně fotily, ani jednoho ze zúčastněných mužů jsem totiž s foťákem neviděla. Z vyhlídky u kostelíka jsme měli jako na dlani Mníšek pod Brdy. Bystrými zraky jsme vyhledali zámek a vydali se vstříc dalším zážitkům. Pohodlnou cestou jsme došli na náměstí a naplnili vyhladovělá bříška v restauraci, kterou jsme zaplnili. Vlastně bylo nás pár takových, co si daly jen polévku a nechaly si raději místo na dortíky ve vyhlášené cukrárně u zámku. A dobře jsme udělaly, protože nabídka byla bohatá a vybrat si ten nej bylo moc těžké. Zámek ten den zrovna obsadili filmaři, takže se neprovádělo, ale projít branou až na nádvoří se dalo. To už se myšlenky všech upínaly k nadcházející oslavě 10. výročí založení webu i60.cz v kempu. Ještě před usednutím ke stolům jsme se rozhodli podívat se k lomu Velká Amerika. Ten je jen pár kilometrů od Řevnic a auta tam zájemce dovezla během chvilky. Pohled do hlubin lomu je opravdu impozantní a nevyužít příležitost k nahlédnutí by byla škoda.
Oslava se nesla v duchu dobrého pití a jídla, připraveného personálem kempu, a sice výbornými pizzami a božským pečeným bůčkem. Hodovalo se hezky venku. Po přestěhování do jídelny veškerá sranda skončila. Dostali jsme papíry a tužky a podrobili se testu ze znalostí íčka. Obtížnost otázek byla přímo úměrná hlavní výhře, chytrým hodinkám. Věřte mi, že odpovídat na otázky typu kolik je registrovaných čtenářů? kdo napsal nejvíce příspěvků? kolik fotek je ve fotu dne? kolik zhlédnutí má nejvíce čtený článek? Kdo byl první zaregistrovaný? nebylo vůbec jednoduché. Největšího fištróna projevila Soňa, která si krásnou cenu právem odnesla. I na mě zbyla poslední cena útěchy, červený termovak na záda. Bude se hodit. Zavzpomínali jsme u fotografií i na báječnou kamarádku Evu a na další íčkaře, kteří už mezi námi bohužel nejsou.
Čtvrtek nás přivítal nádhernou oblohou se sluníčkem a celá tlupa se natěšeně vydala na nádraží. Dnešní výlet nebude auty, ale pojedeme vláčkem! Těšili jsme se a vesele ujeli dvě stanice do Karlštejna. Před nádražím už na nás čekal průvodce dopolední vycházkou, sympaťák, do kterého jsme se svorně a bleskově zamilovaly, geolog Štěpán Rak, takto syn známého kytaristy. Jak on dovede vyprávět o něčem tak obyčejném jako je chodník, to je neuvěřitelné. Všichni jsme s geologickými kladívky v rukou zírali pod nohy a dychtivě naslouchali vyprávění o časech, které ani nejstarší účastník setkání nepamatuje. Vždyť procesy, které formovaly naši zemi, se odehrávaly před nějakými 420 milióny lety. Ve štrůdlu jsme se dostali na druhou stranu řeky ke skále u silnice, která se proslavila v celém geologickém světě. Právě tady se podařilo objevit a prokázat místo, kde je hranice mezi dvěma geologickými obdobími - siluru a devonu. Znalci mou laickou informaci opraví, doplní, upřesní. Pan Rak vytáhl z batohu živočichy, kteří se tu v pra pra pradávnu proháněli, zhynuli a dočista zkameněli, a my jsme také poněkud zkameněli po informaci, že na okraji skály si nějakého takového můžeme i najít. Rychle jsme se vzpamatovali, zapomněli na bolavá kolena a vrhli se do sutě. Za pomoci půjčených kladívek jsme dychtivě proklepávali a prohrabávali kamení a žasli a žasli. Je někdo, kdo si nějakou tu zkamenělinu neodnesl? Já myslím, že ne. Tento bod programu u mě jasně vyhrál a jsem za nápad s geologickou vycházkou Honzovi moc a moc vděčná.
Jen kousek nad zázračnou skálou se na další skále tyčí náš nejznámější hrad - Karlštejn. Měli jsme slíbenou na odpoledne jeho prohlídku. V tuto chvíli však bylo poledne a my jsme se rozběhli ke Karlštejnu a jeho pohostinským zařízením. Po dobré krmi se s námi Honza rozloučil a poslal nás na hrad.
Stoupání ulicí s hradem nestále před očima je zážitek sám o sobě. A prohlídka míst, kde pobýval Karel IV., byla třešinkou na dortu.
Účastníci setkání přijeli, většina se zdržela celé čtyři dny, jiní kratší dobu a někteří se jen mihli. Každému jednotlivě patří velký dík za milou a veselou společnost. Však nám setkáváni už dlouho chybělo. Dík největší posílám do redakce íčka Petrovi a Honzovi, který vše včetně počasí zařídil k naší spokojenosti a věnoval nám svůj drahocenný čas. Řevnice 2021 jsou minulostí, rozjeli jsme se do všech koutů naší země plni dojmů a zážitků. Máme karty ve foťácích i našich mozkovnách plné obrázků a budeme z nich čerpat až do dalšího setkání.
Tahle země opravdu není jen pro mladý!