Tak nějak nevím

Také jsme finančně vypomohli, dcera se s manželem rozvedla, dům byl napsaný na něj, ale bez problémů nám peníze vrátil a použili se zase na nový dům, který si s druhým mužem zakoupili. A koupili 2 generační, abychom byli pod jednou střechou a samozřejmě přispíváme na bydlení, pomáháme s hlídaním dětí aby oba mohli pracovat celé směny.

Má dcera s nemocným vnukem a její muž s nemocným nevlastním vnukem si o pomoc nikdy neříkají. Jsem ráda, když ode mne vůbec něco přijmou. Nyní pomoc potřebují docela akutně - zase si neřekli, ale vím, že pomůžu. Rozhodla bych se jako Renáta

Bydlení patří mezi základní potřeby rodiny, je přirozené, že jste mladým pomohli, když vydělává jen jeden rodič a dcera je na mateřské. Jednou třeba tak pomohou oni svým dětem.

Pokud bylo v rodině třeba, vždy jsem finančně vypomohla, pokud jsem mohla a považovala to za správné.

Něco jiného je podporovat mladé, kteří stojí neustále ve dveřích s nataženýma rukama a automaticky čekají na peníze od rodičů a něco jiného je pomoci jim, zde se zabezpečením bydlení právě teď, když to potřebují. Než by se dočkali, až odejdeme, mohlo by být pozdě. Pravda je, že se stává, že se mladí rozejdou a o "rodičovské peníze" pak bývá tahanice. Dobré je zabezpečit se pro takový případ dopředu např. písemnou darovací smlouvou, ale to už se dostávám trochu jinam. V zásadě s příspěvkem mladým na bydlení souhlasím.

Děkuji za příběh ze života. Rozhodla bych se stejně jako vy. Ne kvůli vděčnosti, ale pocitu klidu, že moji nejbližší žijí ve zdravějším prostředí. Ale moje osobní zkušenost - revitalizace starého domu je nekonečný příběh na práci i finance.

Peníze si člověk do hrobu nevezme. Pokud jste to s mladými předem probrali a oni souhlasili, udělali jste dobře. Není čeho litovat. Jen nečekejte za to nějakou "vděčnost", dali jste protože jste měli a chtěli. Tečka. Přeji vám ať vaše vnučka je zdravá a vy z ní máte jen radost.